Bašta

Dorazit na místo netrvalo zase tak dlouho. Ne že bych si tak dával na čas ale přeci jen sem nasadil docela tempo, žádný běh jen svižná chůze, abych se k senseiovi dostal co nejrychlejc. Důvod? Prostě jsem chtěl zjistit s kým mám tu čest co nejdřív a dát se do tréninku jak jen to bude možné.
Konoha byla stále samé bahno tak jsem sem tam vymetl nějakou kaluž. Moje Kimono teď bylo samá stopa bahna, ne že by předtím vypadalo zářivě vínové bylo sešívané na mnoha stranách a zázrak že drželo po spolu, ale nevypadal jsem že by mě to nějak vážně vadilo.
A tak když jsem konečně došel k oné baště podíval jsem se zda tu mám někoho očekávat. Určitě nás jen tak nepustí dovnitř ... Nebo jo?

Předchvílí jsem nevěděl kde je záchytka, pravda, ale věděl jsem co je zač ona Bašta.
Přeci jen to bylo vyhlášené místo a tak mi bylo jasné že jeho vysvětlení nebylo na 100%. Bylo mi také jasné že bych nejspíš dokázal ukecat toho strážného, chytrej sem byl na to dost, a po chvíli zjistit jak se dostat dovnitř ať by chtěl a nebo nechtěl.
No... co jsem však nevěděl bylo jak si bude počínat Roshi a jelikož se tak hezky zeptal neměl jsem důvod mu stát v cestě a proto jsem na něj hodil úsměv kývl jsem hlavou, ustopil dozadu abych si stoupl vedle Somi a řekl.
"Posluž si." načež jsem jen čekal co bude jeho plánem.

Byl to ten přímý a upřímný typ. Hej ... dobré vědět. Dovnitř nás to dostalo a to bylo vše na čem záleželo.
Po chvíli nás dovedli přímo k němu, byl na tom hůř než jsem si myslel. Pravděpodobně měl dost problémů ve své vlastní osobě a určitě neměl chuť ani potřebu se starat o nás tři. Už to mi bylo jasné z toho jak se na nás při tom co odcházel z vězení koukal.
"Sympaťák, hm?" řekl jsem mým dvoum kolegům a vyrazil ven z vězení.
Zastavili jsme se kousek před baštou kde začal jeho monolog, ze kterého ani jeden z nás nebyl dvakrát nadšený. Což nebylo dobré ale mělo to i pozitivní stránky. Značilo to že v tomhle se můžeme semknout a mohlo nás to jako tým přivést dohromady.
Byl jsem zvyklý na špatné jednání a tak sem se nehodlad zhroutit nad něčím tohohle typu. Nevěděl jsem kdo je zač no bylo mě to jedno, dokud by se mu v očích tedy neroztočil Sharingan, nebo dokud by nějakým způsobem ublížil jednomu z nás. Neměl jsem rád nepřiměřenou brutalitu na slabé. Podíval jsem se na mé dva kolegy a povzbudivě jsem se na ně usmál, dokonce jsem mrknul na Somi která vypadala nejhůře z nás.
"Yep... měli by jsme vyjít." řekl jsem odhodlaně a vyrazil za ním.