Hranice s Oto no Kuni

A tak sa nakoniec ako veliteľ trojčlenného týmu vybral Jouji. Cesta sa niesla v pomerne pochmúrnom duchu. Sensei vám toho moc nepovedal. Raz ste sa uložili na noc do jedného z hostincov, v nejakej malej dedinke medzi Konohou a hranicami do Oto no Kuni. Príliš ste sa nerozprávali. Sensei povedal, že nie je dobré rozprávať sa o misii v spoločnosti iných ľudí a tak sa tieto konverzácie naozaj neviedli. Zaplatil vám trom jednu izbu, zatiaľ čo si sám zaplatil izbu pre seba, takže ste aspoň nemuseli míňať svoje úspory. 

Ďalší deň ste vstávali skoro a v podstate ste rovnakým tempom ako deň pred tým, vyrazili na dané miesto. Roshi sa príliš nevyspal, keďže sa Somi celú noc prehadzovala zo strany na stranu, pravdepodobne zo snov a keďže ste spali na zemi a Roshi spal Somi a Joujim, schytával tieto jej výkyvy najviac. Raňajky boli ak už nič iné, tak aspoň rýchle. No pre Joujiho o niečo špeciálnejšie, než pre jeho kolegov. Ako sa napchávali ovsenou kašou, ku Joujimu sa pristavil sensei a len ho klepol po rameni.
"Potrebujem s tebou hovoriť." Odvetil a naznačil hlavou, aby ho mladý nasledoval. Nešiel ďaleko. V podstate len vošiel späť do svojej izby a poukázal Joujimu, aby si sadol na stoličku, zatiaľ čo za vami zavrel dvere. Vložil Joujimu do rúk malý zvitok, ktorý by sa zmestil pokojne aj sokolovi vedľa nohy.
"To sú mená.. a lokácia, kde sa budú nachádzať o dva dni. Pravda je taká Jouji, že toto nie je príliš misia pre malé deti. Nemali by tam byť žiadny shinobi, ale v tomto type povolania nikdy nevieš." Na chvíľku sa odmlčal a len prešiel k oknu. Bolo vidieť, že sa pripravuje na odchod. 
"Dostanete sa tam za pár hodín.. a Jouji..." Znova sa na svojho zverenca pozrel.
"Konoha ich chce mŕtvych, rozumieme si?" 

Noc byla poměrně probdělá. Ne že bych měl nějaký ten lehký spánek ale cosi mě furt mlátilo po hlavě a tak sem hold neměl moc sílu na to usnout.
Zaskřípal jsem zubama. Welp tak to hodilo můj plán s tím že je nemusíme zabíjet rovnou z okna. Zeptal bych se co udělali ale nejspíš bych dostal odpověď typu "není důležitý" což by byla pravda. Nebylo to důležitý. Nejradši bych někomu naflusal do obličeje tomu kdo vymyslel takovýhle princip, nejspíš nějakej uchiha. Prakticky jsem tam měl jít vyvraždit celý batalion jen protože to někdo řekl. No když s tím budu mejt na určité úrovni problém já.. co potom ti dva? Zamyslel jsem se a podíval se na tým který byl vedle v místnosti. Dokážou zatnout zuby a udělat něco takovýho nebo zavahají v osudnou chvíli. Možná ... tu byla třetí možnosti.
"Fajn." řekl jsem a kývl na souhlas. Pokud to bylo všechno vyrazil jsem za týmem.

Sensei prikývol a len naznačil, že môžeš ísť.
"Môžeš ísť, cestu už nájdeme samy.. stretneme sa o tri dni tu, či sa vám to podarí, alebo nie. Izby sú na ten čas zaplatené takže s peniazmi si nerobte starosti." No kým ešte Jouji stihol odísť, sensei ho posledný krát pozastavil.
"Jouji.. ešte posledná vec.. predsa len." Na chvíľku sa odmlčal. Sám nevedel, ako presne to formulovať. Nakoniec si len povzdychol, poškrabal sa na čiernej hrive vlasov a podišiel ku svojmu študentovi. Ruku mu položil na rameno, ktoré pevne stisol. 
"Somi a Roshi.. sú na tejto misii tvojimi podriadenými. Máš ich na starosti, zaútočte keď sa ti bude zdať chytré zaútočiť, stiahnite sa, keď si to okolnosti vyžadujú.. toto nie je ten typ misie, kde potrebujeme prísť o mladú krv." No a s týmito slovami už Joujiho pustil, nechajúc ho ísť pre svojich kolegov a vyraziť na misiu.


 - na papieriku boli informácie o lokalite, v ktorej sa daní jedinci mali nachádzať. Stará zrúcanina niečoho, čo v minulosti mala byť menšia dedinka, teraz už opustená a zarastená lesom. Ľudí tam malo byť cez pätnásť, takže taká .. pomerne priemerná tlupa lapiek. Skupiny ako tieto neboli nijakým spôsobom nezvyčajné."

Přešel jsem tedy do místnosti ale ještě před vstupem jsem si hlasitě oddechnul. Chtělo to klid a tak jsem tak i působil. Klidně.
Pohlédl jsem na oba mé kolegy a vyzval je aby si sedli. Začal jsem tím že jsem jim dal přečíst co bylo na lístku. Potom jim řekl co mi řekl sensei, tedy až na tu věc s tím že je chce Konoha mrtvé... to jsem si nechával až na tenhle okamžik.
"Poslední věc. řekl jsem a můj lehký tón zvážněl aby bylo jasné že se chystám říct něco důležitého.
Rozkaz je takový že je chce konoha všechny mrtvé." řekl jsem a odmlčel jsem se a podíval se jak na Somi tak na Roshiho. Jak už sensei řekl. Tohle nebyla mise pro děti. Ať si říkal kdo chce co chce ještě jsme jima byli. To že říkáte ropuše datel z ní datla neudělá.
"Teď je důležité si ujasnit kdo z vás na to bude mít žaludek... I já sem nad tím už nějakou chvíli přemýšlel, nom a myslím že vy dva taky. Dospěl jsem k tomu že žij nebo zemři situaci bych nezaváhal." řekl jsem prostě a dodal
"Pokud ale ... někdo z vás dojde k jinému závěru tak je důležité aby to řekl dopředu. Pokud totiž nejste schopní to udělat tak chci aby jste každýho z nich dostali na lopatky, do bezvědomí prostě do stavu odkud nebude moct utéct a poté přijdeme na to co s nima udělat. Takže..." dořekl jsem a dal jsem jim prostor to říct.
Měl jsem k tomu důvod. Přeci jen kdyby zaváhali... mohlo je to stát život. Takže kdybych jim rozkázal ať je zabijou nemuselo to dělat dobrotu. Zpacifikovat je ale byla věc druhá.

Obaja tímoví kolegovia si len sadli a vypočuli si, aké informácie má Jouji na srdci. Bolo vidieť, že niečo také obaja očakávali, aj keď ich celkom zaskočili slová, ktoré Jouji nakoniec povedal. Somi síce trocha odľahlo, no Roshi to nezobral moc dobre. Buchol rukou do stola a nervózne sa na Joujiho pozrel.
"To nie je fér Jouji, mi sme tiež Shinobi. Viem do čoho som išiel, keď som sa prihlásil do akadémie, nepodceňuj ma." Povedal rozhodne, na čo si len založil ruky na hruď a urazene sa pozrel niekam mimo. " Nie som z toho nadšený ale som rozhodnutý dotiahnuť to do konca. Nie Somi?" Začal hľadať podporu u nej. Ňou trocha trhlo, no keď sa spamätala tak len rýchlo prikývla, nervózne, nebola vo svojej pokožke. Bolo vidieť, že toto rozhodnutie za ňu skôr spravil Roshi, no možno ju len inšpiroval? Kto vie. Jouji vedel, že Somi nerada zaostávala a taktiež bola nerada, ak sa na ňu pozeralo inak, než na ostatných.. takže to pravdepodobne ani nemalo cenu ďalej riešiť.

"Jedna věc co není fér je žádat po někom komu nedávno bylo 10 aby šel a vyvraždil 16 lidí a necítil nic." řekl jsem prostě. Nebyl jsem idiot. Byl jsem o dost starší, aspoň inteligencí, než oni. Vyrostl jsem poněkud rychle když mi bylo šest a zažil jsem si docela dost a tak jsem neměl čas si hrát na dítě, byť jsem jim stále byl.
Povzdechl jsem si když i Somi kývnula. Čekal jsem že alespoň někdo kývne na můj plán. Přeci jen bych je nechal aby se o ně postarali potom. Mno uvidíme to v akci. Furt jsem tady byl já...
"Každopádně na místě se domluvíme na postupu. Mám vás na starost a tak mám v plánu vás dovést zpátky v jednom kuse."

A to bylo poslední co jsem jim řekl jako "velitel Jouji" poté už jsme si jen chvilku odpočnuli a řekl jsem jim že vyrazíme bude před 3tí ráno tak ať si dají dobrýho šlofíka. Ve tři ráno byla většinou doba kdy noční hlídka byla nejvíce unavená ale ještě měla dost času než přijde nová hlídka, která zase naopak byla zrovna vykopaná z postele aby šla vystřídat.
Udeřilo čtvrt na tři a já je vzbudil aby se připravili a šli jsme na místo určení.
Když jsme tam vyrazili nechtěl jsem nás rozdělovat takže jsem měl v plánu z určité dobré vzdálenosti obrkoužit Ruiny, radši bych riskoval že budu dál a uvidím toho míň než abych se přiblížil a byl prozrazen.
Poté bych se vrátil na místo kde jsme začli a podle všech inforamcí bych se rozhodl co udělat.

Nikto už nemal ďalšiu poznámku, aj keď na Roshim bolo vidieť, že ho štvala Joujiho odpoveď. Bola jedna vec niekomu povedať, že je decko, druhá neveriť. Pravdepodobne to zobral horšie skôr po tejto stránke. Už len fakt, že Jouji navrhol možnosť, že si niečo nepríjemné zoberie na starosť on, bol pre neho celkom úder pod pás. Tak nejak si to spojil s myšlienkou, že mu jeho tímový kolega neverí, respektívne, že neverí v jeho. Len si pre to odfrkol a po vypočutí príkazov sa vydal bohvie kam, no k spánku to nebolo. Somi tam len sedela a počkala, až kým nenastane čas k odchodu.

Keď sa Jouji zobudil, Somi ešte spala a Roshi tam ani nebol, no mal tam už len pár vecí, takže izbu musel medzi tým navštíviť. Na oboch čakal pri východe z krčmy. Vyzeral trocha nevyspato, no na druhú stranu naozaj odhodlane a "ostro". Určite bol na túto úlohu pripravený viac, než Somi.
Jouji vedel o svojich týmových kolegoch to, že Roshi bol pomerne dosť priamy bojovník. Poslednú dobu dokonca začal využívať zaostrené boxery s čepeľou, za podpory jeho raitonovej podstaty. Bol to celkom chytrý spôsob boja, ktorý mu poradil sensei. Sa posledné dva týždne sa mu tiež podarilo trocha zdokonaliť jeho basic raitonovú technikou, ktorou dokázal pri fyzických útokoch z chakrových bodov na rukách vysielať raitonové výboje. Nebolo to nič extra silné, ale malo to aspoň nejaký zaujímavejší efekt. Somi na druhú stranu bola viac bojovník na diaľku. Bola dobrá v shurikenjutsu a vedela jednu pomerne základnú katonovú techniku.

Ruiny boli pomerne favorable na typ práce, ktorú potreboval Jouji vykonať. Reálne to nebola príliš ťažká misia. V minulosti to bola dedina, ktorej stálo reálne už len niekoľko budov, ktoré sa snažil niekto opraviť. Všade okolo sa nachádzal hustý les a aj príjazdová cesta bola celkom zarastená. Spoza stromov bolo vidieť obrysy niekoľkých budov, keďže boli v zemi pozapichované fakle, ktoré horeli pomalým plameňom. Uprostred celého tohto "tábora" sa nachádzalo ohnisko, pri ktorom sa rozprávali traja muži. Mohlo im tiahnuť cez štyridsať. Boli celkom vychudnutý, pravdepodobne bývalí farmári, ktorých prestalo baviť platiť dane, kto vie. Ostatný sa nachádzali buď v okolí, alebo pravdepodobne v domoch, ale na isto si touto informáciou Jouji nemohol byť istý. Pokojne sa tu ani len nemuseli nachádzať.

Poté co jsme dorazili zpátky na místo sem měl věci docela jasné. Tichý přístup bude asi nejlepší. Přeci jen jsme byli Ninjové a tak se to od nás trochu čekalo. Rozhodl jsem se že jim přidám rozkazy teď aby nedošlo k nedorozumnění později.
"Fajn... půjdeme k nejbližší budově. Já a Roshi vlezeme dovnitř oknem. Somi bude stát u rohu budovi a sledovat ty chlápky u ohně. Kdyby se jakejkoliv z nich blížil dvakrát ťukneš na zeď fajn? Je tu docela ticho takže by jsme tě měli slyšet. Kdyby došlo k boji Somi vyleze na střechu budovy, předpokládám že tihle šašci nedokáží lézt nahoru pomocí chakry takže tam budeš v krytu, a bude nás podporovat z dálky. Roshi a já budeme dole na blízko." řekl jsem prostě a potichu a kývl jsem jim zda to chápali.
Úkoly jsem rozdělil z jednoduchých důvodů. Somi jsem přidělil důležitý úkol a držel jí dal od vraždění. Někdo musel být na hlídce a kdybych to dal Roshimu byl jsem si 100% jistej že by argumentoval. Somi nadruhou stranu, alespoň jsem si to myslel, neměla moc chuti jít a zabíjet lidi ve spánku, a tak jsem jí dal takový úkol, aby nemusela.
Stejná situace při boji. Kdybych Roshiho šoupl na střechu měl by za to že se to snažím vzít na sebe. Takhle ho budu mít nablízku a k Somi případně pošlu Klon ... jen pro jistotu.
Nechal jim chvíli na poznámky a kdyby žádné neměli plán byl následující

Šli by jsme od jedné budovy k druhé. Zabili každého z nich ve spánku, dokud tedy nepřijde chvíle na to, aby nás odhalili nebo dokud by nám nedošli budovi. Pak by jsme se postarali o ty co jsou u ohniště.

Keď ste sa zastavili a ty si rozdelil úlohy, Somi, ako aj Roshi obaja prikývli. Bolo vidieť, že boli celkom spokojný. Roshi sa trocha triasol, no úškrn na tvári naznačoval, že to bolo skôr z nedočkavosti a takého toho adrenalínu, ktorý mu začal prúdiť žilou. Somi si viditeľne oddýchla, nechcela sa dostať do priamej konfrontácie, no niekedy to prísť muselo. 

A tak ste sa mladí shinobi vydali vykonať svoj plán. Problém bol v tom, že už pri prvej budove Jouji narazil na niečo, čo možno nečakal. Bola prázdna. Po zemi boli síce rozvalené rôzne veci, ako deky, fľašky od saké či bedne s nejakými bežnými vecami, no nebolo tam ani človeka. Ak sa rozhodli ísť aj k druhej, narazili na úplne rovnakú situáciu. Nakoniec to vyzeralo tak, že jediný ľudia, ktorí sa tu nachádzajú, sú tí traja pri ohni.

Jouji si mohol všimnúť niekoľko vecí. Ľudia pri ohni sa nerozprávali a ani sa príliś nehýbali. Proste tam len tak sedeli, čumiach do plameňov. No presné detaily rozoznať nevedel kvôli celkovej blbej situácií a dymu, ktorý z ohňa vychádzal.

Deky tam byli ale nikdo jiný. Řekl jsem si fajn. Tohle byla nejspíš ta chatka těch u ohně. Tak jsem stejné zdělil Roshimu a vydal se do druhé jenže...
Při vstupu do místnosti tam byla stejná situace. Deky ovšem všechny věci tam byli... Bylo uproštřed noci sakra tolik hlídek okolo neměli bych si něčeho všiml.
Něco tu nehrálo.
Zatnutou pěstí jsem Roshimu naznačil aby se ani nehnul od okna, a poté sem si prsty ukázal na mně a poté ma místo kde byla Somi. Pokud tu nebyli museli bejt jinde a já nechtěl aby se k nám někdo připlížil když to byl právě náš tým kdo měl dělat to plížení.
Já přešel k malému oknu abych se kouknul k ohni. Odsud bych je měl slyšet nebo vidět co dělají ale... nic. Něco tu nehrálo a tak jsem furt stál u okna, koukl na Roshiho a dvěma prsty jsem mu naznačil ať jde zpátky k Somi. Kde, pokud by se během té chvíle něco nestalo tak můj plán byl následující.

V tichosti bych naznačil ať se ti dva ani nehnou a já bych hodil klacek, šutr či něco takového do jedné chatky a zkusil zda jsou ti muži stále při vědomí.

Roshi, či už signál pochopil alebo nie, prikývol a ostal pri okne, čakajúc a vyhliadajúc von. Ťažko povedať, čo mu prechádzalo hlavou, no vyzeral celkom sústredene a normálne. Keď mu dal Jouji ďalší signál, len prikývol a pomaly sa vyštveral cez okno späť ku Somi.

Ako Jouji hodil kameň do jednej z chatiek, ozvalo sa dosť hlasné cinknutie. Bolo to spôsobené tým, že trafil sklenenú flašku povalujúcu sa niekde tam na zemi. Nerozbil ju, ale stále to vydalo dosť hlasný zvuk, na ktorý však ani jeden z trojice pri ohni nezareagoval. Vlastne nimi ani nepohlo. Nevyzeralo to tak, že by boli pri vedomí.

"Sakra." řekl jsem potichu a podíval se na mé kolegy když se ti muži ani nehnuli. Něco tu smrdělo. Přemýšlel jsem že by ty muže někdo přepadnul a vymlátil je předtím než jsme stihli to udělat my ale to by tu bylo víc známek po boji.
Upřímně jsem z tohohle měl docela špatnej pocit a tak jsem se svěřil.
"Vypadá to jako past hm?" řekl jsem poněkud zamyšleně k Rosimu a Somi. Nom neměl jsem v úmyslu tam napochodovat jen tak hala bala a nechat se přepadnout uprostřed tábora, pokud sem tedy nebyl obvzlášť paranoidní.
Fajn... zkusíme tohle. pomyslel jsem si a složil jsem 4 pečetě.
U mě se teď objevili 3 mé perfektní kopie vytvořené z vody a dvě z nich začali skládat pečetě. Chvíli na to se tiše přeměnili na kopie mých dvou kolegů a šli dostředu tábora. Kde by ty muže chytli, prošmacovali a potom je přinesli k nám aby jsme je mohli prozkoumat.
Upřímně jsem doufal aby na ty tři kopie někdo vyskákal ze zálohy nebo aby jim něco bouchlo pod nohama či aby to doopravdy byla past. Abych nevypadal za úplného paranoidního idiota.

Somi rukami naznačila súhlas. Roshiho to očividne napadlo tiež, ale až po tom, ako si pospájal dve a dve dohromady a až po Joujiho slovách. Poškrabal sa na hlave a nervózne sa rozhliadol po okolí. 
"Nemali by sme prečesať okolie?" Spýtal sa potichu. Ak na nich niekto čakal, pravdepodobne sa nachádzal práve v danom "okolí".. ale nevšimli by si ich, pri vplýžení do dediny? Keď Jouji vytvoril tri klony, bolo vidieť, že je Roshi celkom prekvapený.
"Vážne? Bez vody?" Povzdychol si s ľahkým úškrnom na tvári. Tak nejak si uvedomoval, že bol naozaj pozadu.

Ako sa premenené klony priblížili k trom postavám u ohňa, stalo sa to, čo Jouji dosť očakával. Keď začali šacovať osoby, neprešlo ani pár sekúnd a všeci ste započuli praskať tetivy lukov. Z lesa, približne 50 metrov od vás sa razom spustila salva šípov, ktoré sa snažili klony prešpichovať. To či sa nejakým spôsobom obránili, záležalo hlavne od nich. No tieto šípy taktieź poprebodávali tri osoby pri ohni. Jouji si mohol domyslieť, že to boli buď bábky, alebo nejaké pohodené mŕtvoly.

Byli sice přeměnění na mě ale stále to byli ... moje klony. Už přitom když uslyšeli "Twank" od luků se všichni tři podívali k místu odkud letěla salva a odskočili do krytu jedné budovy. Všichni až na jednoho... Klon Roshiho který byl nejdál byl lucky střelou zasažen do achilovky a rozprskl se u budovy na kaluž vody.
Klony se ke mně podívali tázavě a já jim ukázal směrem k tomu lesu a poté jim dvakrát za sebou na jedné ruce ukázal pět prstů. Když jsem věděl já co to znamená museli to vědět aji oni. Znamenalo to 10 vteřin a útok na ně.
Otočil jsem se na Roshiho a Somi. Nemluvil jsem normální řečí ale znakovou. Přeci jen vyšla vhod. "Kloni po chvíli vyběhnou. My půjdeme lesem a překvapíme je." ukázal jsem jim pár znaků.
Klon zpoza budovi už měl napočítáno do deseti a začal skládat pečetě zatímco druhý vytáhnul moje malé Wakizashi a chytnul ho do ruky.
Klony vyrazili a já kývnul na ně aby jsme šli do lesa. Schovávali jsme se za stromi a přebíhali od jednoho k druhému tak, aby nás nebylo vidět.
Kloni zatím udělali to že ten jeden vyslal techniku Suiton: Suiryūdan no Jutsu generálním směrem odkud ty šípy vyletěli. Měla dva efekty. Pravděpodobně by smetla jakékoliv šípy ti lučíšníci vyslali na ně a umožnila tak klonu b dostat se k lesu a s trochou stěstí je obrovský vodní drak způsobil to že si ti banditi naserou do gatí a nebudou se dívat na tři stíny blížící se z boku.

Somi aj Roshi stroho prikývli a Jouji si mohol všimnúť, že si Roshi nasadil svoje čepeľové boxery na ruky. Pár krát s nimi škrkol o seba a s odhodlaním sledoval Joujiho. Somi sa držala trocha stranou, no tiež išla s nimi. Celé to skôr bolo o tom, že nebola príliš dobrá v boji na blízko, takže sa skôr spoliehala na to, že vás bude schopná nejak podporiť.

Ozvala sa ešte jedna salva šípov, no tento krát to nebolo príliš organizované. Skôr sa snažili zasipať šípmi budovu, v ktorej sa skrývali dvaja kloni. Po uplynutí desiatich sekúnd sa klony nakoniec vystrčili. Jeden z nich sa v momente rozpadol na vodu. Pravdepodobne jeden z banditov vlastne aj použil mozog a vyčkával, kým sa niekto vystrčí bez toho, aby bez zmyslo strieľal šíp za šípom len s nádejou, že niekoho zasiahne. Našťastie to ale bol s tým s Wakizashi, čo druhému dalo dosť priestoru k tomu, vytvoriť techniku. Ako sa z okolia začala hromadiť voda a rozvírila sa okolo klonu, všetky šípy leteli kade ľahšie, nemali šancu sa cez vodu dostať. Nakoniec sa celá masa sformovala do dračej hlavy a vpálila do miesta, odkiaľ vychádzali šípy, ktoré prestali vychádzať. Jouji mohol započuť zopár pridusených výkrikov, ktoré ale čoskoro zavalila voda.. tá sa dostala aj k trojici shinobi, no už len v pozostatkovej forme, maximálne tak po kotníky. Aj to sa veľmi rýchlo začala strácať v zemi.

Čoskoro bolo vidieť siluety niekoľkých postáv. Niektoré boli na zemi, no minimálne štyria-piati sa už stihli spamätať a aj keď boli premoćený, bolo vidieť, že ich technika nezasiahla priamo. Kryli sa za stromami. V rukách držali zbrane. Jeden z nich mal niečo, čo mohlo pripomínať kosu, iný zase katany, ktoré kto vie kde vzali. Mohlo sa ich však v okolí takto skrývať viac. Zatiaľ si nikoho nevšimli. 
"Mám ísť?" Spýtal sa Roshi potichu. Nepočuli ho, keďže stále mali čo robiť, aby sa aspoň trocha spamätali z tej vodnej techniky.

Dal jsem Roshimu signál aby ještě pár vteřin počkal. Nějací se už zvedali a tak bych nechtěl aby ho zbloudilí šíp dostat do krku. Přeci jen jsem viděl klona co zrovna v tu chvíli dělal a napadlo mě že odlákat je na druhou stranu byl lepší způsob.
Klon který zůstal naživu se přemístil k lesu aby byl už skoro u nich. Už neměl další chakru na draka, tedy měl ale stálo by ho to "život", ale na co měl chakru bylo následující, až by byl v dostatečné blízkosti u nich chtěl vylézt do výšky toho stromu a poté se jako řízená střela dopadnout na nějakého nebožáka s Wakizashim v ruce.
Jedna možnot byla ta že  se ti šašci podívají nahoru a vystřelí šípy na něj. Potom by byli z boku dopadnutí Joujim a Roshim.
Druhá byla trochu lepší a to že se Klonu nejenom podaří upoutat palbu a le ještě i jednoho zabít.
Ať by to byla jakákoliv možnost já už jsem v lese vytvořil další dva klony z vody a čekal na tu příležitost. Každý z nich držel Wakizashi a každý z nich už mapoval svůj cíl. Stejně tak já jsem jednoho lučíšníka mapoval.
Roshi si toho možná nevšiml ale oba klony stáli blíže k němu pro případ že by na něj letěl šíp aby ho mohli strhnout stranou a nebo aby mohli skočit před něj. Já jsem doufal že uhnu.
Somi sem naznačil ať se drží pár krouků za náma a odstřelí shurikeny či jutsu koho uzná za vhodné.

Banditi už dávno stratili nejaký záujem o to, používať luky. Mohol za to aj fakt, že väčšina z nich o voje luky prišla pri tej prívalovej vlne, ktorú spôsobil vodný drak. Zaregistrovali klon, no nepálili po ňom žiadne šípy. Jeden z banditov spravil pár rýchlych krokov dozadu, čím sa vyhol tomu, aby po ňom klon skočil priamo. No a následne sa pustil do potýčky s klonom, zbraň proti zbrani. No a v tom voči nim vyrazil ako Jouji, tak aj Roshi, ktorý mohol Joujiho prekvapiť svojou rýchlosťou. Spoza chrbta vám vyletelo zopár kunaiov od Somi, ktoré sa jednému z banditov zabodli do ramena a druhému do pravej nohy. Tí sa otočili a hneď sa museli vysporiadať s ďalšími útočníkmi. Ten s poškodeným ramenom sa pár krát zdravou rukou zahnal voči Joujimu, ktorý ho mal proste v ceste.
"Sú TU! Zabite ich!" Zakričal niekto zozadu a z kríkov na druhej strane "bojiska" sa vymotali posily vašich nepriateľov. No boli na tom podobne dobito, ako ich kolegovia. S bojovým pokrikom sa ďalší traja muži rozbehli oproti vám, akurát tak, aby zamestnali aj Joujiho klonov. Rozdelili sa celkom chytre. Proti Joujimu stál jeden, ktorý sa ho snažil od seba držať ďalej pomocou svojho meča. Proti Roshimu tiež jeden, ktorý však značne nestíhal voči rýchlim a nepríjemným výpadom dvoch krátkych jednoručných zbraní. Každý klon mal proti sebe tiež jedného, až na ten, ktorý upútal pozornosť. Ten začal celkom strácať voči presile dvoch shinobi a bolo jasné, že sa za chvíľku rozpadne. Títo banditi si naozaj dávali pozor.

Ten týpek co byl v cestě nedělal žádnou větší problém. Stačilo zautočit na stranu kde měl poraněné rameno a vrazit mu Wakizashi do krku. Borec se svalil k mojim nohám a já si všiml nově příchozího s Katanou který nahradil jeho místo.
Moji dva kloni udělali to že se pomocí Wakizashi snažili zabít jejich nepřítele. Přeci jen jsem doufal že byli o něco pomalejší než já a tak by se jim mohlo povést rychlími manévry ty týpky proti nim usměrnit.
Já si všiml příležitosti odrovnat velkou skupinu lidí a tak jsem jí využil.
Na týpka s mečem jsem moc nehleďěl. Místo toho jsem soustředil chakru do nohou a chodidel, vyskočil do zadu a přisál se na jeden strom. Poté jsem běžel do dostatečné výšky.
Celou dobu, jak ve skoku tak i v letu jsem skládal pečetě a po malé chvilce jsem vypustil opět vodního draka, který byl o dost menší než ten předchozí, cca 3,5 metru v průměru, ovšem byl o dost rychlejší a tudíš jeho nárazná síla o dost tvrdší.
Zamířil jsem draka na muže s katanou a poté jeho trajektorii zvedl aby zaútočil na ty tři kteří se usadili u vodního klonu. Bylo mi jasné že smetu klon s tím ale přeci jen to furt byl jen klon.
Po útoku bych zhodnotil škody a koukal zda se ti nový nějakým způsobem nepřibližují k Somi či k

A muž s poraneným ramenom pred Joujim naozaj padol. Nebolo také ťažké ho odrovnať už len z toho dôvodu, že bol stále pomerne malátny a navyše trocha ochromený bolesťou. So zranenou rukou predsa len vôbec nevedel hýbať.
 Ako sa Jouji rozhodol odstúpiť od týpka s katanou, ten o neho stratil záujem a pustil sa do jedného z klonov, ktoré Soshi vytvoril.. a z ktorého prekvapivo rýchlo ostala voda. No ako sa mu podarilo klona odrovnať, v zápätí do neho vletel vodný drak, ktorému sa jednoducho nestihol vyhnúť. Len s priduseným výkrikom ho zmietol z nôh, po čom ho Jouji nasmeroval na ďalších nepriateľov. Tí už náraz čakali a snažili sa od klona dostať, no stále ich voda zasiahla. Aj keď im pravdepodobne polámala pár kostí, znova sa postavili na nohy, no značne spomalený. Pozreli sa na seba a bolo vidieť, že vôbec nevedia, čo robiť. Zrazu sa len rozbehli preč, niekam do kríkov. Nestálo im to za to. Aj keď namiesto bežania to bolo skôr pokrivkávanie. 
Jouji si mohol všimnúť, že Roshi porazil svojho súpera a akurát skáče po jednom banditovi, ktorý zápasil s iným klonom. S ním v dvojici spravili krátky proces. Oba dva finálne údery zasadil on. No keď sa snažil nájsť Somi, tá tam nikde nebola. Bolo to zvláštne, lebo aj v tme by si pravdepodobne vedel všimnúť jej ryšavé vlasy.
"Ideme po nich?" Spýtal sa Roshi popri tom, ako si to namieril k utekajúcim banditom, za ktorými sa už už iśiel rozbehnúť.

Bylo to opravdu docela jednoduché. Jeden po druhém začali padat a nakonec po tom kdy je docela počechral můj drak se dali na útěk.
Roshi dostal dva muže, toho posledního s pomocí mého klona, a když tam stál a ptal se zda ty co se rozutekli budeme pronásledovat zarazil jsem se. Z výšky jsem totiž neviděl kde je náš další kolega. Bylo docela zvláštní že mi unikla, dával jsem si na ni pozor a právě bych z tohohle vysutého místa ji viděl. To se však nestalo a tak zde byla jen ta jediná možnost. V hlavě mi zněli slova našeho mistra.
"Měli by to všichni bejt prostí banditi ale jeden nikdy neví huh?" pomyslel jsem si, a nahlas zaklel zatímco sem sledoval jak ti tři belhají pryč.
"Někdo nám chybí..." řekl jsem prostě směrem k Roshimu jako odpověď. Byl jsem očividně naštvanej. Ne na Somi ale na mě samotnýho no ale vůbec sem se s těma třema teď nezaobíral. Co tihle mrzáci udělají hm? S největší pravděpodobností i když utečou budou do konce života tak poznamenaní že je ani nenapadne pozvednout prst proti Konoze. I mistr říkal že je důležitější aby jsme se všichni dostali z tohohle zdraví.
"Drž se u mě, zkusíme ji najít, nemůže být daleko." řekl jsem prostě a rozběhl se směrem kde byla naposledy, nestrácejíc žádný čas. Hledal jsem cokoliv, jakoukoliv známku která by mě napověděla kde se Somi, nebo ten kdo ji zajal, nachází.

Roshi sa zarazil a len sa obzrel cez rameno. Ani on si prítomnosť Somi nikde nevšimol. Viditeľne zbledol no bolo ťažké určiť, či od hnevu, alebo od strachu. Rozbehol sa spolu s Joujim k miestu, kde by sa mala nachádzať a podobne ako on, začal perčesávať okolie kvôli nejakým stopám.

Pravda bola taká, že ich tam moc nebolo. Hlavne Jouji nebol v stopovaní žiaden expert a nevlastniac žiadnu techniku, či senzibilské schopnosti, jediné čo vedel určiť bol fakt, že ešte pri zahájení útoku s nimi bola, no chvíľu po tom už nie. Keď si na to tak spomenul, že si vlastne ani nevšimol, že by to bola práve Somi, kto hodil kunaie spoza ich chrbta do banditov, no to mohla byť čistá špekulácia.
"Hej.. poďme po nich, tu nič ne je.. možno niečo budú vedieť?" Navrhol Roshi dosť nedočkavo. Nie že by ho podobná situácia tešila. Skôr chcel vašu kamarátku čo najskôr nájsť.

Když jsem chodil všude kolem a nikde nikdo nebyl odmítal jsem připustit že by se mi jen tak vytratila z dohledu, byť jsem na ni dával pozor, a tak sem rozhlížel všude kolem co a jak by se někdo odsud ztratil. Co teď byla dobrá otázka. Pochybuju že jít za nima a vyzvídat co a jak.
Udeřil jsem do stromu bokem pěsti tak silně že jsem slyšel že kůra hlasitě zapraskala.
Bylo vidět že vážnost v mé tváři nahradil vztek na mě samotného, ten nejhorší druh. Musel jsem se dvakrát nadechnout abych si urovnal myšelnky.
Ok tak museli mejt důvod proč ji unést. Musel to bejt nějakej ninja aby se k nám takhle připlížil i když jsem si dával pozor a musel něco chtít, jinak by ji na místě zabil.
Ať už byl Roshiho pokus docela zoufalý, pochybuju že je teď chytneme a pochybuju že něco řeknou, dělat něco bylo lepší než nedělat nic.
"Fajn." řekl jsem naoknec a šel druhým směrem jak rychle jsem jen dokázal, ale ne tak rychle aby Roshi nestíhal, přeci jen bych asi sežral střepy ve vesnici kdybych stratil je oba.

Jouji v jednej veci nemal pravdu. Dobehli ich, no znova našli už len mŕtvoly. Jeden z nich zomrel pravdepodobne na vnútorné krvácanie z tých všetkých nárazov, ktoré mu zapríčinil vodný drak. Ďalší mal v hrudi zabodnutú katanu, ktorá vyzerala, že patrila tomu tretiemu, ktorý zas o pár krokov ďalej vykrvácal. Nevyzeralo to ani tak, že by tu zasahoval niekto tretí, no možno to tak ani nemalo vyzerať. na jednu stranu sa im podarilo odstrániť všetkých banditov. Na tú druhú prišli o jedného člena, ku ktorému neviedla žiadna stopa.

Mali ste ešte dva dni na to, aby ste sa stretli so senseiom v už spomínanom bare. Nech už ste ho strávili akokoľvek (your choice), Somi a ani stopy, kde by mohla byť, sa vám nepodarilo nájsť. Roshi počas týchto dvoch dní dosť zmĺkol, pretože si nevedel predstaviť, čo by niekto týmto tu sledoval. Na druhú stranu to nebolo nič nezvyčajné. Často sa v minulosti mnoho klanov zameriavalo na odstránenie detí, ktoré ešte nedokázali vyvinúť svoj potenciál a tak oslabiť svojho súpera, bola to krutá taktika.. lenže vy ste nenašli ani len to telo. Neočakávalo vám nič iné, len čakať na vášho senseia.

Ten sa v stanovený čas objavil. Bol značne.. vyčerpaný. Pravú ruku mal provizórne obviazanú a pravú časť tváre mu zdobilo niekoľko nepekne vyzerajúcich modrín. Inak ale vyzeral, že je v poriadku. Vstúpil do miestnosti, ktorú ste mali prenajatú a kde ste obaja naňho čakali. Keď ho uvidel Roshi, na chvíľku ani nevedel, čo povedať. Tak trocha dúfal, že to hlásenie podá Jouji, ako veliteľ týmu a tak. Sensei sa ani len nesnažil začať konverzáciu, ako keby tušil, že niečo nie je v poriadku, no možno taktiež nemal príliš dobré správy. Nakoniec však ticho predsa len prelomil.
"Nevyzerá to tak, že ste to mali ľahké..." Pokývol hlavou na Joujiho. V podstate tým chcel naznačiť, aby spustil.

Roshi celou dobu nemluvil a já taky ne. Každý jsme měli jiný důvod ale v závěru stejný výsledek.
Byl jsem naštvanej na sebe, na to jak jsem to posral. Co mě bylo z toho když uděláte 90% dobře ale pak poděláte tejch 10% o který stojíte.
Somi byla fuč, kdoví kde a dělo se jí kdoví co a já tu mohl jen tak chodit tam a zpátky a čekat.
Tedy až teď.
Doteď jsem můj volný čas ztrávil tak, že jsem pročesával okolí, snažíc se zachytit stopu či cokoliv co by mě pomohlo. Když však nic nebylo přišel jsem jen domů a dělal to co vždycky. Trénoval. Byl jsem ale naštvanej docela dost takže kolem lítali vodní střely a já přišel do našeho pokoje se skrvavenými klouby které vypadali jako bych mlátit do zdi a čekal dokud nepadne. Nebyla to pravda. Mlátil jsem do stromu.
Ráno sem se však vzbudil a klouby jako vždy byli jako nové. Už nějak jsem si zvykl na tohle rychlé zotavování které semnou bylo od té doby co si pamatuju.
Nakonec přišel mistr, který takové štěstí ohledně metabolismu neměl. Vypadal strašně.
Nebylo třeba chodit kolem horké kaše. Zvoral jsem to a tak jsem mu řekl od začátku do konce každý detail zakončený slovy.
"... když jsem se podíval dozadu Somi byla fuč. Rozhodli jsme se jít ju hledat ale marně. Bezestopy pryč... Hledali jsme ji poté i v okolí ale bezúspěšně." řekl jsem a poslední slova už jsem spíše cedil skrze zuby. Bylo těžké uznat porážku či chybu.