Údolí u hranic

Yokai a její tříčlený tým se již blížili k jejich cíli. Jejich mise nezačala zrovna tak dávno a stejně to není tak dávno co se dali všichni dohromady. Jejich sensei byl na rádiu a říkal že "kdyby bylo nejhůř dorazí".
Yokai se podívala na své dva kolegy.
Nalevo od ní běžel mladý chlapec. Odhadem mu mohlo být 13 let. Jeho oči byli podlité černými kruhy jeho podpaží spocené a jeho postava zhrbená div se nosem neopírala o
zem. Taktéž na něm bylo vidět že je velmi vyčerpaný. Ano nahoru to bylo četná řádka schodů ale nic co by Shinobi jeho věku neměl zvládnout. Černovlasý mladík však bypadal že každou chvíli vypustí duši.
"Tyhle... běhy nejsou... promě." řekl jak do rádia tak k Yokai, která měla tenhle tým na starost.
Do ucha jí na odpověď promluvil další hlas jejího dalšího člena týmu který byl naopak ve svém živlu. Byl čiperný hubený a od pohledu mladší než jeho kolega či... možná i Yokai.
"Přestaň fňukat ... ještě chvíli a jsme tam" a měl pravdu.
Yokai se usmála a zavzpomínala.
Nebylo to tak dlouho co spolu byli poprvé na cvičišti. Kdy se jim jejich mist, zároveň strýc již zmíněné Yokai představil. Yokai ho znala dlouhou dobu jako přísného, vlídného a lehce bez emocí. No teď poznala že to může být i horší.
Byl na ně tvrdý, ale nikdy nechtěl nic nemožného.
Tuhle stránku nejvíc pocítil ten co umíral po její levici Renzo Shimura, génius a specialista na Genjutsu byť jeho kondice šla k čertu a jeho osobnost byla kolikrát mimo realitu.
Inuzuka Tsume se senseiem neměl problém co se kondice týká, sakra však ji měl lepší než Yokai, ale problém nastal tam kde se přístup týká. Jeho "Happy-go-lucky" povaha a namyšlenost byly ve střetu s tou jejich mistra.
"Každou chvíli budete na místě" řekl prostě hlas v rádiu a skutečně se dostali na kraj lesa a přednimi nejenže propast ale i velké prostranství a údolí.
Dole jejich cíl.
Yokai viděla několik stanů a mužů ozbrojených katanami a podnými věcmi. Nebyli to ninjové, to Yokai z hlášení viděla, byli to pašeráci kteří vozili kradené zboží z Hi no Kuni do jiných zemích, převážně do Kiri.
Byli rozmístěni Strategicky. Na levém břehu řeky která protíkala středem malého údolí, byl jejich tábor. Stany rozmístěné dokola. Uprostřed byla karavana s oním zbožím a koněm. Uvnitř stanů nedokázala Yokai naznat kolik bylo lidí ale byli to strany pro dva a Yokai viděla 8 stanů. Dalo se tedy počítat něco mezi 8-16ti lidmi.
"Takže... Připoměň mi plán." řekl Inuzuka směrem k Yokai tak, aby to jejich Sensei neslyšel, čili si zakryl mirkofon.
Renzo, který sloužil jako někdo kdo měl dávat na misi rozkazy či měl dávat informace, si oddechl a začal.
"Uprostřed tábora je karavana s kradenými věcmi, máme zajistit tu karavanu a spacifikovat jejich vůdce. Zbytek zajmout či zabít." řekl s občasnými pauzami mezi slovy a dodal.
"Navrhnul bych že Yokai půjde z jihu, neboli odsud, zatímco Tsume se proplíží spolu semnou a udeříme ze severu. Nejdřív bych jim vyřadil koně aby do toho nepráskli a nemuseli by jsme je zbytečně honit po celé Hi no Kuni" poslat je dva na druhou stranu bylo chytré. Přeci jen Tsume je mohli ucítit na velkou vzdálenost a tak měli oba větší šanci se tam dostat než Yokai.

Uškrnula som sa. Nemohla som si pomôcť ale mojich týmových parťákov som mala proste rada. Aj keď mali svoje muchy, ale kto nemal.
"Yosh yosh, Pohni kostrou Renzo-kun!" vyhlásila som rozhodne a možno trocha hlasnejšie, než som mala ale hey, celá ja.
Razom sa pred nami roztvoril les a ja som sa spolu s ostatnými skryla ešte stále v jeho tieni. Zoskočila som zo stromu dole, ku jedným z kríkov a pozorne som sa zahľadela na rozostavenie našich cieľov. 
" .. oou.. už si zabudol?" No ani som ho nestichla "dopichnúť" a Renzo náš cieľ znova vysvetlil. Ja som si zatiaľ sadla na zadok, do tureckého sedu, a pozorne som si ho vypočula.
"Josh, dohodnuté budem váš predvoj. Môžem ich zatiaľ zamestnať, kým sa postaráte o tie kone." Poukázala som im vztýčený palec na jednej ruke. "Potrebuješ ešte pauzu?" V mojom hlase bolo cítiť istý druh starostlivosti. Nebolo by to bohvie čo, keby že jeden člen nášho týmu skolabuje pred tým, než sa niečo reálne stihne spraviť.

Renzo zakroutil hlavo, byl na tom špatně no ne zase tak špatně.
"Dobrý..." řekl prostě a dodal
"Řekneme ti skrze rádio až budeme na místě. Potom zaútočíme společně." řekl Renzo a rukama prohmatal různé kapsy na svém těle. Asi aby se ujistil že mu nic nechybí nebo možná proto aby přepočítal kolik toho sebou asi má.
Poté se kouknul na Tsumeho který jen s úsměvem kývnul.
"Yosh!" řekl a psík jen doprovodně štěknul. Bylo na něm vidět že ho to čekání zabíjí. Ať už podle pohupování se na patách, nebo podle jeho neustálého koukání od nich ke stanům.
"Nenech se zabít Yokai-chan" řekl tedy a vyrazil pomalu doleva, kde byla malá stezka dolů. Nechal Renza za sebou který už křičel do vysílačky
"Spomal ty raple." a bežel za ním

Před Yokai bylo několik cest dolů. Mohla pomocí chakry zutíkat do lesa, něco co jejim kolegům moc nešlo, a potom před ní bylo asi 400 metrů ke stanům.
Viděla že kolem stanů byli na strategických pozicích kolem dokola rozmístěné hlídky takže tenhle manévr ji mohl prozradit.
Druhá možnost byla ona stezka.

Znova som len prikývla. "Dohodnuté, nie že vás budem musieť vyťahovať z problémov." Odvetila som ešte na rozlúčku a len som im obom jednoducho kývla rukou. Samozrejme ma trocha pobúril Tsume, ale takým kamarátskym spôsobom. 
"To hovorí ten, kto dostal prvý deň na prdel huh?" Šepla som, aj keď tento krát do mikrofónu. Následne som sa len rozhodla tiež ísť svojim vlastným smerom.

Spoliehala som sa na niekoľko faktorov. za prvé, bola tma. Taktiež som bola pomerne nízka a moje oblečenie nevyzeralo ako oblečenie niekoho, kto bol shinobi. Skôr ako keby som patrila od nejakej dediny z okolia. Pre to som sa rozhodla môj postup príliš nemaskovať. Schovala som si moje tanto pod sivú pláštenku  tak, že jeho rúčka trčala zo spodu, nie zvrchu, takže sa aj opačne vyťahovalo. Ostatné vybavenie som mala som mala vo vaku, ktorý ani len nepripomínal batoh, skôr ako nejaký provizórny tulácky .. niečo. Slúchadlo nebolo kvôli vlasom vidieť a keď som bola zo svojim celkovým vzhľadom úplne spokojná, len som sa rozhodla zošuchnúť sa po  malom zraze dole, priamo k lúke, ktorá viedla k osvetlenému táboru. Pár krát som si ponaťahovala ruky a len som pomaly kráčala kupredu, čakajúc, kedy si ma niekto všimne. Čelenku som na sebe pochopiteľne nemala. To by bolo naozaj na nič maskovanie a úprimne, ani som ju nenosievala.
"Približujem sa... chvíľu s nimi pokecám, dajte mi signál, keď budete ready a začneme show." Pošepla som a následne som si poriadne nahlas zívla, aby som nejak zamaskovala to reptanie samej pre seba.

Když se k nim pomalu Yokai dostávala a když do mikrofonu řekla že "S nima pokecá" bylo slyšet jen Renzovo "COŽE?"
A Tetsuho uchechtnutí. Nebylo to hlasité takže si jich nikdo nevšiml.
Kdoví zda se Tsume smál Yokai, nebo tomu jak Renzovi div nevypadli oči z důlku.
"Drž se plánu..." řekl Renzo do mikrofónu opět potichu, naléhajíc na Yokai ale bylo už pozdě.
"HEJ! TADY TADY!" začal křičet jedna z hlídek překvapeně šahajíc po šavli, Burcujíc tábor. Byla tma takže neviděl že jde o děcko. Spíše viděl Siluetu ve tmě. Když se druhej
"STŮJ! CO TADY..." zakřičel na ni po ní a pak se zarazil. Děcko?
"Hm?" podíval se na ni zmateně.
Tábor se dal do života stany se začali hýbat. Pravděpodobně.
"Fajn ...." řekl Kapitulovaně renzo. "Třicet vteřin." řekl potichu čas jak dlouho jim bude trvat než tam dojdou.

Už som nekomentovala, že ..v podstate toto je plán. Hej, nehovorili, že na seba nemám upútať pozornosť nie? A týmto zľahčím úlohu aj im. To už niekto začal burcovať ostatných. Ja som sa len splašene obzrela.
"Čo? Kde čo?!" Rozhodila som nemotorne rukami a zatvárila som sa naozaj splašene. To už ale na mňa dopadlo svetlo z pochodne, ako sa ten niekto priblížil. Ruky som si dala pred tvár, ako keby ma malo svetlo oslepiť a len som sa takto cez prsty pozrela na príchodzieho.
"Ja niič!" Zapískala som. "Len len.. som sa stratila v lese.." Potiahla som nosom, bola som celkom dobrá v týchto divadielkach. "A no.. videla som svetlo. Ujo.. ja už som na nohách veľmi dlho.. a som smädná a hladná.. chcem maminku." Dodala som roztraseným hlasom. Na moju obranu nutno podotknúť, že som naozaj vyzerala ako nejaká dedinská chátra.. a navyše dosť chudobná.

Lidé ze stanů začali se burcovat
A ten s tou šavlí chvilku přemýšlel. Zaprvé moc nečekal že by ta holčina byla Shinobi, jako kdo v jeho pozici by to čekal. Byl velký skoro 180 a to prtě mu nesahalo ani po prsa.
"Ztrať se než v tobě udělám díru spratku." řekl a ukázal na ni šavlou. Rozhodně to nebyl ten sentimentální typ.
Dva z mužů kteří měli hlídku po bocích toho muže se šavlou přišli k němu aby se podívali co se to děje ale ten jim jen mávl na znamení aby šli pryč.
Jeden si odfrkl a druhej ju zkoumavě prohlídl od paty nahoru, pečlivěji. Nechtěl aby mu něco uniklo.
Nakonec však prošla jeho oku a tak se i on otočil.
"Hej! Slyšelas!" řekl ten s tou šavlí a ukázal bodcem na ni aby ji pohrozil, či zastrašil.
"Teď" ozvalo se

Ustúpila som o krok dozadu, tváriac sa vystrašene. Takmer ako keby som sa išla rozprlakať. Priblížili sa ku mne ďalší dvaja, ktorí si síce držali dostup, no nie príliš z prezieravosti. Skôr ma dosť podceňovali. Na chvíľku sa moje oči stretli s jedným, ktorí si ma viac premeriaval. Ťažko povedať, či v tých mojich mohol niečo cez to šero zbadať. 
No a v tom sa ozvali dva hlasy. Jeden od muža, ktorý na mňa ukazoval katanou a snažil sa ma zastrašiť, druhý v sluchátku.
"Rozumiem.." Odvetila som obom až s ľadovým chladom, na čo som len trhla oboma rukami a so záhybov oblečenia mi do oboch vpadli kunaie. V momente som jeden z nich hodila po mužovi, ktorý bol ku mne otočený, pretočila som sa a druhý som hodila po jednom z dvojice, ktorý odo mňa odchádzali. Mierila som na krky. No ďalšie kunaie som už takto schované v oblečení nemala a tak mi neostalo nič iné, než sa rozbehnúť k poslednému mužovi a spoza chrbta začať vyťahovať tanto.

Renzo a Tsume vyrazili. Jejich cíl byla ta karavana z koňmi. Teda konkrétně...Renzův cíl byli koně a Tsumeho cíl byli lidi kolem.
Renzo uspal oba koně pomocí lehkého Genjutsu aby se jim nerozutekli pryč aji s karavanou ještě předtím než by je Tsume mohli odříznout od vojí.
Kolem nich však bylo docela dost banditů, který tábor probudil takže se Tsume skrze ně musel dostat za pomocí "Gatsugy"

Útok kunaiů dopadl následovně.
Jeden z mužů, který se otočil později a prozkoumával Yokai do poslední chvíle. To zchytal na plné čáře. Reagoval totiž docela pozdě na zvolání "POZOR" od muže s šavlí. Když se tedy otočil aby zjistil co stálo za povyk. Dostal kunaiem do adamova jablka a s chlasitým chrochtáním se složil k zemi.
Druhý muž měl to štěstí že vyrazil o dost dřív takže když se otočil na pozor stihl iinstinktivně dát obě ruky nahoru a jelikož měli všichni muži docela dost vrstev oblečení na sobě, jakožto nějakou tu primitivní obranu, kunai se zabodl do vycpaných rukávů a zůstal tam trčet.
Muž ze šavlou proti tomu polknul.
Už když ten spratek na něj vyběhl viděl že je o dost rychlejší než von ale se šavlou nějaký ten čas trénoval a tak zi řekli že zaujmout obraný postoj a udělat ono "riposte" bylo nejlepší na co spoléhal. Tomuhle neuteče.

Zaregistrovala som, že jedného z mužov som dostala priamo, padol na zem s chrčaním a tak som mu už nevenovala ďalej pozornosť. Skôr som utekala priamo oproti tomu, ktorý mal tasenú šabľu. Po ceste som vytiahla tanto a prechytila som ho do opačného úchopu. Keďže môj súper nejaký čas so svojou zbraňou trénoval, pravdepodobne mu mohlo prísť divné, že sa na neho rútim priamo, no malo to svoj zmysel. 
Po ceste sa mi oči rozžiarili červenou farbou a okolo zorničky sa mi objavilo v každom oku jedno tomoe. Nevedela som, či sa už stretli so sharinganom, no teraz to bolo irelevantné. Aj keby, pravdepodobne o tom mohli počuť len zvesti typu - jeden pohľad do očí a je koniec. No ja som takéto schopnosti zatiaľ nemala. 
Mala som v pláne môjho súpera trocha oklamať. Vyprovokovať od neho pokus o blokovanie a následný výpad, ktorý by som však dopredu dokázala predvídať, hlavne vďaka mojim očiam. Prekĺzla by som popri jeho riposte a následne by som zasadila druhou stranou rúčky môjho tanta, silný a tvrdý úder priamo doprostred hrude, čo by ho mohlo zložiť a zároveň nezabiť. Nie že by som ho chcela šetriť, alebo som cítila nejakú ľútosť, ale bol to rýchlejší úder, práve kvôli obrátenému držaniu tanta.

... A přesně to se stalo.
Byli to prostí bandité. Lůza všech lůz. Sharingan? Co to je pro ně. Nikdy o něm neslyšeli nikdy ho neviděl a když to bylo poprvé moc si ho ten s šavlou neužil. Yokai mohla vidět jenom vystrašený/udivený výraz v obličeji. Poté odhodlání k obraně a následné bělmo v jeho očí jak se obrací nahoru poté co mu Yokai zasadila ránu dost silnou na to, aby mu vyrazila dech a poslala ho k zemi.
Ten druhý když viděl jak muž s šavlí byl hladce složen, někdo kdo byl na tom v boji líp než on, byl dost chytrý na to aby se nerozběhl k ní ale spíše k táboru. Stejně tak jako jeho kolega pochopil že ... tomuhle neuteče.
Tsume a Renzo zatím udělali raz dva se zadní linii. Tedy spíše Tsume. Renzo se staral aby ti koně se nezplašili a nejeli kamsi do neznáma.
Tsume se po chvíli přestal točit. Stihl odrovnat 4 ze zbývajících 12ti lidí ale i tak tam měli docela přesilu.
"Yokai-chan... "řekl Tsume do vysilačky napůl žertovně ale hlas se mu lehce třásl.. "Malá pomoc?"
Kdyby Yokai přišla do tábora, viděla by 8 lidí jak se přibližuje k Tsumemu a Renzovi.

Ako padal k zemi, odkopla som ho od seba, vytrhla som mu z ruku katanu mojou voľnou rukou a "dokončila" som ho bodnutím do srdca. takto som mala istotu, že sa nepreberie a nebudem ho po tom musieť naháňať. Ako som sa pozrela na posledného šťastlivca, ten začalu tekať smerom k táboru. Ja som sa rozbehla tiež. Po ceste som vytrhla kunai z hrdla jeho padlého kamaráta a úplne bez výrazu som ho znova hodila, tento krát som ale mierila na nohu, chcela som ho imobilizovať. Hrozne by to bolelo.. a možno by aj začal kričať, no malo to svoj zmysel.
"Dajte mi chvíľu." Odvetila som do slúchadla, keďže som sa tam nedokázala presunúť hneď. No nedávala som si na čas. Verila som, že Renza napadne, sa pokúsiť tých banditov spomaliť alebo zmiasť tými klonmi, no ak sa sústredil na kone.. kto vie? Pri behu som si zas zasunula tanto na chrbát a z toho som zas zvesila vak, v ktorom som mala pomôcky. Vytiahla som však iba jednu, fuuma shuriken. Stále s aktivovaným sharinganom som začala vidieť obrysy mojich nepriateľov, ako aj priateľov.. bolo ich tak 8 ? S náprahom som Fuuma shuriken hodila. Nevedela som, či sa zasekne na prvom, alebo ich v rade zrovná viacerých, no minimálne to upúta pozornosť.

Muž byl s šavlí byl mrtvý a ani ho to nebolelo.
Yokai sice nemohla vzít kunai z hrdla toho padeného a v jednu ránu pronásledovat toho druhého, přece by pokaždé běžela na opačnou stranu, no mohla vzít další kunai co měla v kapse a udělat to samé a tak to i udělala.
Muži se zabodl přesně do žlábku ze zadu do kolena byť i přes vystužené kalhoty se zabodl asi 3 centimetry dovnitř. Nutno dodatže to docela bolelo a tak zapištěl a svalil se k zemi.
Renzo by udělal přesně to co Yokai čekala nebýt situace u karavany.
Stál tam "kočí" který se horko těžko snažil probrat ty koně z genjutsu, bez chakry šlo těžko". Pokud by však Renzo na chvíli přestal soustředit na koníky hola hop a kočí by mohl prásknout do vojí a utéct. Proto Renzo dělal co mohl aby se tak nestalo. Byl tedy z boje pryč.
Tsume zatím udělal to že pod jejich nohy hodil alespoň kouřovou bombu a skočil z kunaiem v ruce na prvního týpka kterého mohl.
Podařil se mu tenhle výpad a vrazil mu ho do krku. Jeho první. S Tsumem to moc neudělalo ale i tak to byl zvláštní pocit.
Fuuma Shuriken sekl prvního banditu do boku a druhého do stehna a třetího se zastavil . Neměl sílu pokračovat takže se zakousl do vycpaných katí a to byla konec jeho letu.
Další lidi kašlali a po slepu hledali cestu ven.
Yokai je tam měla docela na plátě a zbývalo jich už jenom pět.

Dymovnica spravila svoje. Ja som schválne uskočila trocha dozadu, aby som sa nachádzala mimo jej dosah.
"Tsume, stiahni sa, vypálim to tam!" Prikázala som do vysielačky a už som začala skladať pečate. Netrvalo mi to dlho, no schválne som ich nespravila moc rýchlo. Predsa len Tsume bol pomalší, čo sa hlavy týkalo.. dúfala som, žemu to dojde. Vedel, že ovládam katon. Ako som bidela prvé siluety, v rýchlosti som sa nadýchla a následne som priamo do priestoru dymovnice vyslala goukakyuu no jutsu. Tento krát to ale nebola tá perfektná forma okrúhlej gule, akú som bola schopná spraviť. Bol to skôr typický oheň, ktorým som sa snažila zabrať čo najväčší preistor predo mnou tak, aby pohltil a pokryl celú dymovú clonu. Neprestávala som zo seba vydávať chakru a plamene, pri čom som sharinganom snažila zaregistrovať ako taký výsledok.

Inuzuka aji jeho psík, který toho doposud moc neudělal, se tedy na rozkaz Yokai přesunuli pryč.
Plameny po chvíli rozehnali pryč kouř a zbyvající co šli proti Tsumemu zahalila ohnivá clona. Křik, pláč a smrad spáleného masa po chvíli intenzivního ohně naplnil okolí a muži uvnitř byli KO. Zda na ně Yokai bude ještě chvíli pražit oheň aby je odrovnala úplně a nebo jestli si je podá až se plameny uklidní bylo čistě na ní.
Renzo byl v dostatečné vzdálenosti od plamenů takže ho Yokai netrefila a stále udržoval ty koně ve spánku.
Tsume si všiml kočího a vyrazil oproti němu skrze karavanu. Kočí tesně předtím vyšel dovnitř karavany aby se uvnitř mu postavil muž proti muži.
Renzo si konečně odychl a přestal se soustředit na Genjutsu. Teď, když přes koně nikdo nemlátil koně dál spali.
Uvnitř karavany se však něco stalo jelikož Tsume místo toho aby v boje proti "kočímu" vyšel vítězně ozvalo se hlasité "BWAH" a Tsume jako neřízená střela vyletěl z Karavany a dopadl do jednoho ze stanů.
Podle toho jak se plachta stanu po chvíli zača hlasitě zmítat ze strany na stranu a cosi se snažilo dostat ven, to vypadalo že je v pořádku.
Postava kočího vystoupila z oné karavany a dvakrát si prokřupla krk.
"Tse... Tři děcka, pes, a celá banda zlodějů v tahu." řekl chraplavým hlasem a odflusl si na zem.
"Tak pojď holčičko uvidíme co v tobě je."
Renzo naprázno polk protože už jen podle Aury. Tohle nebyl obyčejný bandita nýbrž Ninja.
Renzo se skokem dostal za záda Yokai, ať už v tu chvíli byla kdekoliv, aby jí kryl.