Arena v Konoze

Bol to pomerne veľký deň. Jedna z prvých spoločných akcií veľkých dedín, konkrétne Konohagakure a Kirigakure no sato. Sama som kráčala v sprievode Mizukageho, no pred vstupom do VIP zóny som sa s ním len rozlúčila. Nemala som tam hore čo robiť. Pravidlá to hovorili jasne.. len hlavy plus ochranka. Nebola som ani jedno, ani druhé. Aj tak som ale vyzerala ako celkom.. "súčasť" Mizukageho sprievodu. Skôr než to všetko začalo, som hľadala nejaký stánok s občerstvením. Teda znova som musela z Arény von, ale v okolí sa určite niečo bude nachádzať. Rada som maškrtila, no nemala som chuť na nič sladké, skôr niečo slané.. chobotnice alebo tak.

Poté co jsem asi hodinu čekal před arenou nás konečně začali pouštět dovnitř. Vysypal jsem všechno do posledního Yenu na vstup a poté vešel dovnitř. Arena se začala plnit poměrně rychle no ale všichni lidé se drali do předu aby nejlépe viděli zatímco já si sedl do zadní části.
Nerad jsem poslouchal keci okolních lidí o tom kdo že byl můj otec či odkud pocházím a tak sedět vzadu, všem lidem z očím byla nejlepší možnost.
Možná kdybych se dal snadno přehledénout ale ukažte mi další dva lidi z konohy co mají zelený vlasy...
Měl jsem poměrně dobrej výhled byť bych musel mít dalekohled abych viděl co přesně se všude děje.
Hokageho a Mizukageho se ale přehlédnot nedalo. Celá aréna začala tleskat když vešli dovnitř spolu s eskortou rovnou do VIP zóny a tak naparádění jakoby chtěli všem dokázat o kolik jsou lepší než všichni ostatní. Ubohost.
Nevydržel jsem se na tu parádu koukat délší dobu a taky jsem sledoval jen ty dva hlavní, proto jsem si Kimi nevšiml, tedy do té doby dokud nešla ke stánku aby si koupila něco na chuť.
Byl asi 20 kroků odemně, uznávám když jsem chtěl zmizet z očí sedět u stánku možná nebyla ta nejlepší možnost ale stánek se otevřel až potom co jsem si sednul a prodírat se davem na jiné místo taky nebylo nejlepší...

Ako som čakala v rade u stánku, všimla som si chlapca, ktorý sa však pozeral niekam inam. Snažila som si spomenúť na jeho meno. Vedela som, že znie nejak vtipne. Po tom mi to ale cvaklo. Neoslovovala som ho však, aspoň zatiaľ nie. Stánok predával dango.. a tak som si vypýtala dve paličky s rôznymi guličkami. Teda sladkými.. Keď som to dostala a zaplatila, pristúpila som v podstate hneď pred chlapca tak, aby som mu zamedzila výhľad a on sa na mňa proste musel pozrieť. 
"Yo !" Pozdravila som ho. Aj keď ma teda minule pomerne dosť schladil, nevyzeralo to tak, že by som si s tým lámala hlavu. Podala som mu paličku s dangom. "To je pre teba." Usmiala som sa. Snažila som sa pôsobiť normálne.

Sledoval jsem arénu kde se začali chystat, ovšem po očku sem stále pokukoval ke stánku. Nejdřív sem viděl že kupuje o jedno dango víc než má. "Yeah to by sedělo... někdo nemá ani na jedno a někdo si jich může dovolit víc než s ní." Poté sem však viděl že i ona po mě pokukuje a nakonec šla přímo ke mně i s tím dangem. "Je to pro mě?" proběhlo mi v hlavě a chvíli sem si připadal jako naivka že by mě jen tak něco někdo koupil. No když však s tím sladkým přišla div mi ho nevrazila do nosu... nebylo pochyb.
"Hoj..." řekl jsem na pozdrav vyhýbajíc se jí pohledem. Chvilku sem přemýšlel zda si vzít to dango a nebo ne ... no nakonec moc takovejch příležitostí se nenaskytne... Taky jsem si říkal že jsem se v ní možná spletl... kdo ví?
Kapituloval jsem rychle když se jednalo o sladký... Nátáhl jsem tedy ruku a vzal jsem si ono dango...
Tak teď by ses měl omluvit... ozval se hlas uvnitř mé hlavy. Věděl jsem že je to zprávný řešení a věděl jsem že to mám udělat. Jednat ukvapeně nebyla moje přirozená vlastnost ale hold jsem občas ztratil racionální rozum když šlo o Uchihy...
"Promiň..." zamumlal jsem skoro tak tiše že jsem se i já neslyšel ale na mé svědomí mi to stačilo.

Keď si ho zobral, usadila som sa vedľa neho a len som sa zapozerala do arény. Bolo tu toho odtiaľ dosť vidieť, aj keď pravdepodobne nie detaily.. no, neboli sme vpredu. Keď sa ospravedlnil, len som sa pousmiala. Dostala som síce chuť si trocha rýpnuť, no nemyslela som si, že to je dobrý.. spôsob, ako s ním komunikovať. Radšej som mu ani nehovorila, že som si o ňom niečo zistila. Teda.. zelené vlasy nemá v konohe každý. Pridajte k tomu zjavnú nenávisť k Uchihom a.. To som mu ale tiež nemienila povedať.
"Ohmm.. to je fakt dobré. U nás to nemáme." Zasmiala som sa, keď som ochutnala jednu z guličiek, ktorú som si spokojne prežúvala v ústach.  "Inak, máš nejakého favorita?" Spýtala som sa ho. Predsa len to bola celkom udalosť. V podstate taká vojna, len bez mŕtvol. Dediny si dokazovali, kto má lepších geninov a ukazovali potencionálnym klientom svoju silu. Určite mala zopár es aj Konoha, nie len Kiri. Dokonca som tu videla zopár ľudí aj z Amegakre či Uzuishigakure.

"Nemáte?" zeptal jsem se podiveně. Věc že všude na světě nejsou stejné věci na jídlo mě zaskočila. Nikdy mě nenapadlo že lidé od jinud jedli jinak.
Upřímně jsem měl jednoho černého koně. Tobio, můj bráchanec, se dostal až sem a tak bych chtěl vidět jak se mu povede postoupit dál.Ovšem klan senju měl poslední dobu docela smůlu a los hovořil jasně. Uchiha Satoru byl proti němu, byl to jeden z těch všemi oslavován jako favorit a říkalo se že se naučil Katonové techniky daleko nad jeho úroveň.
Tam ale tkvělo právě to v čem měl Tobio tzv "punchers chance". Suiton byl přirozeně silný přirozeně silný proti ohni jak se říká naděje umřela poslední... V hlavě se mi však ozval hlásek "Satoru ale nemusí používat jen Katon..." a měl pravdu...
"Jop" řekl jsem a kývnutím ukázal na první zápas na malé brožurce kterou jsem měl v ruce. Jména obou zůčastněných byla turnajovém pavouku.
"Satoru... Přál bych si aby vyhrál Tobio ale.... Satoru vyhraje..." řekl jsem kysele. Párkát se mi totiž stalo že jsem Tobia i já složil... Tobio byl dobrý z dálky ale když se k němu člověk dostal.... Oproti tomu Satoru dokázal všechno od Genjutsu po Ninjutsu přes Taijutsu... Měl jsem podezdření že celý los byl cinknutý a že si Uchihovci zařídili tenhle zápas aby náš klan ještě víc srazili do kolen...

Pozrela som sa na brožúrku, ktorú poukázal. Ja som takú nemala no, VIP asi brožúrky nedostávali. Obe mená mi toho celkom dosť hovorili. Teda nepoznala som ich ako osoby, ale poznala som ich klany. Uchiha a Senju. Človek by si pomyslel, že by to bolo na finále. Predsa len o nich vedeli ľudia mnohé. Stali sa celkom známymi počas poslednej vojny.
"Ahá.. chmm, zaujímavé." Povedala som celkom úprimne. Tešila som sa, uvidím štýl bojov iných dedín. Určite sa musia od nás radikálne líšiť. "Myslím, že ten Uchiha, prehraje voči našemu esu." Prstom som ďobla do mena - Taketori Hoozuki. "Ten chlapec je úplný maniak. Suiton na vysokej úrovni, v podstate imúnny voči fyzickým útokom.. a to ho človek zväčša ani nevidí bojovať, len počuje zvuky.." Pokrčila som ramenom. Hoozuki boli celkom elita, čo sa našej dediny týkalo. Asi tak, ako v Konohe Uchihovia. "Aj keď kto vie.." Pokrčila som ramenom. Nikdy som v týchto veciach nebola moc dobrá a o schopnostiach Uchihov som toho moc nevedela.

"Kdo ví... Kvůli tomu jsme se tady ne?" řekl jsem, pokrčil rameny a poprvé zakousl do danga. Netřeba říkat že jsem nikdy nic takovýho nejedl, alespoň jsem si nepamatoval že bych jedl, a tak sem si tu chuť vychutnával.
Netřeba dodat že moje nálada se zlepšila. Ne že by to trvalo dlouho...
Jak se dalo čekat první zápas začal stejně rychle jako zkončil. Tobio se držel dobré tři minuty na dálku a ukázal suitonové i dotonové techniky na velké úrovni... Jakmile se však uchiha odrazil od zdi kterou Tobio vytvořil a udeřil ho do brady takovou silou že ho vymrštil dobrých pět metrů do vzduchu... po dopadu jeho těla na zem byla konečná.
"Tsk..." zasyčel jsem mezi zuby, zkřivil obličej do zlostné grimasi a snažil se ignorovat vlnu jásotu a tleskání všude kolem.
Další utkání proběhli v podobném ciklu. Kdosi z Ame s obřím deštníkem na zádech odrovnal Naru z Konohy kterého zase porazil Hoozuki o kterém mluvila Kimi. Nakonec došlo ke krátké pauze a já byl očividně naštvanej z toho jak se moje predikce vyplnila a Uchiha vyřídil jednoho z Uzushio.
Na jednu stranu jsem doufal že ve finále ho ten z Kiri dostane ale na druhou... jsem přece řekl že to je favorit tak jsem nechtěl jí dopřát to potěšení že měla pravdu... Tak či tak jsem prohrál, ať by byl výsledek jakýkoliv.
Bylo ještě chvilka před finálním bojem a tak jsme mohli sedět a něco prohodit.

Súboje som si celkom užívala. Jouji mal pravdu. Uchiha bol dobrý, rýchli a dostal sa pomerne ďaleko skôr, než by stihol ukázať niektorú z naozaj dobrých techník.  Sama som pri sledovaní bola pomerne ticho. Nepridávala som sa k jasotu či tlieskaniu, skôr som sa sústredila na ďalší zápas.  So založenými rukami na kolenách som extrémne pozorne sledovala hlavne súboje môjho súkmeňovca z Kirigakure. Bol celkom brutálny, ostatne ako vždy. Dúfala som, že tu niekoho nezabije.. to by vzťahy medzi Kiri a ostatnými dedinami pravdepodobne moc nespevnilo. Nakoniec sme sa dostali až ku finále, pred ktorým bola ale chvíľu pauza.
"Teda.." Začala som, no moc som nevedela, čo dodať. "Som celkom rada, že tam teraz nemusím byť." Pozrela som sa na arénu, ktorá sa taktiež pripravovala na posledný zápas. Nakoniec sa do finále naozaj dostal Uchiha a Hoozuki. Pri pozeraní mi až vyhladlo a tak som sa znova spýtavo pozrela na Joujiho. Prišlo by mi blbé, tlačiť to do seba vedľa neho. "Chceš ešte jedno? Celkom mi.. škvrká v bruchu."



No a čoskoro zápas začal. Taketori hneď po odštartovaní neváhal ani sekundu a v momente spravil niečo, čo pravdepodobne nepotešilo divákov. Celú arénu zahalila hmla. Dostatočne hustá na to, aby si človek sotva videl na suseda. Dokonca aj ľudí čo boli pred nami, sme videli len ako nejasné siluety. "No.. a začalo to." Povzdychla som si. Bol to ten neslávne známy spôsob súboja špeciálnych jednotiek Kirigakure no sato. To, kto v tom učil Hoozukiho, kto vie. A ako som aj pred tým naznačila, bolo počuť len zvuky. Odrazy kovových zbraní, dupotanie do zeme a sem tam efekt niektorej z techník. Trvalo to, pomerne dlho. Po desiatich minútach hmla stratila a opadla. Bola som celkom prekvapená. Znamenalo to, že Hoozuki potreboval nejakým spôsobom šetriť čo najviac chakry. Že by ho Uchiha aj v jeho podmienkach až tak tlačil? Čoskoro ich znova aj bolo vidieť. Obaja boli značne vyčerpaný s vytasenými zbraňami. V tom sa Uchiha rozbehol priamo oproti Hoozukimu a.. no nevedela som prečo, sa Hoozuki vôbec nehýbe. Vyzeral ako paralizovaný.  tejto diaľky som nevidela, že sa Uchihovi v očiach točí sharingan, čo znamenalo, že udržoval Hoozukiho pod ilúziou. No na koniec to bolo márne. Keď rukou prešiel Hoozukim, ten sa len podvedome v tej časti tela skvapalnil, vytrhlo ho to však z ilúzie. Jednou rukou Uchihu chytil za ruku, ktorá bola v ňom zakliesnená a druhou mu priložil zbraň ku krku. A tak to skončilo kapituláciou.

"Whoa.. nikdy som nevidela, že by Taketoriho niekto zahnal takto do úzkych." Povedala som prekvapene. Síce vyhral, no bolo to celkom tesne. Uchiha pravdepodobne nečakal, že sa bude vedieť skvapalniť aj počas genjutsu. No.. nebolo to Hijutsu pre nič za nič. Ani ja som nevedela, ako im to funguje.

"No jednou to třeba budem my dva." řekl jsem jen tak do větru. Jako by se něco takového stalo. Šance na to byli ne moc velké.
Když mě nebídla další dango jen jsem přikývl. Co na to říct? Mám hold chuť na sladké. Stále jsem měl však na mysli tu věc s ní a s Uchihama a rozhodl jsem si ji uložit ji do paměti a zeptat se jí až zápas zkončí.

...A zápas začal. Ne že bych z něj moc viděl. Což nepotěšilo jak mě tak celý stadion. Bylo slyšet jen cinkání zbraní které trvalo několik minut. Sem tam záblesk ohně a kdoví jakých technik k tomu. Člověk mohl jen dohadovat. Tak nějak jsem záviděl Hyuugovi nedaleko od nás který napjatě sledoval Byakuganem celý souboj. Dokonce jsem ho slyšel jak říká že "Uchiha má navrch."
"Tsk..." opět stejná písnička. Pomyslel jsem si když se mlha rozplynula a Hyuugova slova se potvrdili. Sharingan toho vodníka držel jako přikovaného na místě ... poté když však ten Uchiha rozběhl zasadit finální úder, něco se stalo a Hoozuki proměnil své tělo na vodu což Satoriho rozptýlilo natolik aby zavrávoral a než se stačil zpátky dostat do pořádku měl meč pod krkem.
Omrážčený stadion nejprve nevěděl co dělat, když však Hokage začal s potleskem, celý stadion následoval.
"Tsk..." znovu jsem ceknul. "Blbej Uchiha..." řekl jsem potichu. Ani vyhrát neuměl když to po něm člověk chtěl. pomyslel jsem si plně vědom si toho, že bych na něj byl nasranej i kdyby vyhrál.
"Co vůbec máš s nima společnýho?" vyhrkl jsem otázku kterou jsem měl dlouho na jazyku.

Jeho otázka ma celkom prekvapila. Bola som v tom, že sa cez to už preniesol. Nechválila som sa tým moc rada a hlavne.. tak nejak som predpokladala, že ma znova odoženie, keď zistí čo s nimi vlastne mám spoločného. "No.." Začala som opatrne a len som sa pomaly postavila. Tleskot pomaly opadával a poniektorý ľudia sa už začali vytrácať. "... to máš tak. Môj otec je.. Mizukage." Pokývla som hlavou smerom na VIP priestor, kde sa práve spolu o niečom Mizukage s Hokagem celkom živo rozprávali. ".. a v Konohe nie je moc miest, kde takých ľudí ubytovať.." Dodala som a trocha ospravedlňujúco som sa na neho pozrela. Mohlo mu to prísť divné, keďže pravdepodobne postrehol, že Mizukage nebol "Kaguya". "Nič viac.. naozaj!" Zasmiala som sa a tak nejak som si od neho pre istotu držala odstup. Čo ak znova vybuchne?

"Ah..." řekl jsem zamyšleně a překřížil ruce na prsou. Přeci jen tohle byla čistě shoda okolností a kdyby byl hokagem někdo jiný nejspíše by stejně šla k němu a u Uchihů neopřela ani nos. Čistě se jednalo o moji náturu proti Uchihům která mi na chvíli zazřela mysl.
"Tak to chápu..." řekl jsem prostě, rozhodnutý ji celou tuhle situaci nevyčítat a už na ni nemyslet. Vstal jsem tedy na nohy a jelikož se arena vyklízela měl jsem v plánu jít pryč, přeci jen sedět tu v prázdné aréně nebylo zrovna dvakrát k nečemu.
"Mizukage hm?" zeptal jsem se. Upřímně jsem si nebyl jistý že jeho jméno je Kaguya... ale kdo ví. Třeba sem se zpletl. Možné to bylo.
"Nějaké plány po zbytek dne?" řekl jsem otázku na zabití času.

Nejak to prežil, zobral.. dokonca aj bez toho, aby mi pri tom utrhol hlavu alebo na mňa znova začal kričať. To bolo celkom cool. Nakoniec predsa len nebol príliš zaujatý, teda ak som si odmyslela Uchihov. "No. asi nie. Teda.. zajtra vyrážame späť do Mizu no Kuni. Ale zbaliť sa stihnem aj večer. Máš niečo na mysli?" Možno mi to tu konečne poukazuje. Teda, už ani nemá moc čo, keďže som sa vtedy tak stratila, že som bola snáď v každom kúte Konohy, ktorý existoval.

"Chtěl jsem jít trénovat." přiznal jsem se. Dělal jsem to každý den. Někdy i celý den... Neměl jsem moc co na práci a jediné co mě hnalo bylo obnovit zašlou slávu klanu a ukázat Uchihům kdo je pravá elita. O válce mezi našemi klany jsem toho věděl dost. Byla dlouhá a krvavá a nakonec v jedné bitvě Uchihové triumfovali a vyhladili skoro polovinu našeho klanu a té hrstce dali na ultimátům které nemohli odmítnout.
A tak mě hnalo se jim pomstít ovšem né tím typickým způsobem. Dokázat jim že Senju jsou lepší než oni jak v přístupu tak i způsoby. Zatím jsem tedy ještě nevěděl jak je porazit bez toho aniž bych je vypálil do základů ... ale pokud na jiný způsob nepřijdu ... vždycky je tu to nejhorší řešení.
Nechtělo se mi zatím s ní loučit. Přeci jen sem neměl žádné přátele krom mých "sourozenců" kteří mě nikdy za jednoho z nich nebrali a tak mě napadlo že by jsme mohli jít spolu... pokud by chtěla.
"Hm... co kdyby jsme zkusili trénovat spolu? Souboj?"

"Ahá.. No.. nehovorím, že ma to neláka." Na chvíľku som sa pozrela späť na Mizukageho, ktorý sa zatiaľ stále rozprával zo svojim "kolegom".  Bola pravda, že čo som bola tu, v podstate som sa nevenovala absolútne ničomu. Celkom hrozilo, že ma tréner dosť sprdne, keď prídem späť do Kirigakure. No, ostatne to robieval pomerne rád. "Dobre, pridám sa k tebe. Ale musíš viesť, nevyznám sa tu." Definitívne som sa postavila a len som do blízkeho koša odhodila paličky od danga. Bola som zvedavá, čo Jouji vie, respektívne zvláda. Bolo pomerne ťažké ho odhadnúť na nejaký smer či štýl. Hlavne keď som nemala takmer žiadne skúsenosti.