Konožské cvičiště

Po krátké chvíli jsme dorazili za Konohu, cvičiště které se používalo poměrně často ke tréninku. Bylo to prakticky vymícený plac za hlavou hokageho, stupidního monumentu který pro sebe ten náfuka Uchiha vysekal do skály. Tak či tak tohle byl plac kde jsem trénoval jelikož to nebylo ani tak daleko od domu jako jiná místa a nebylo ani tolik navštěvované.
Když jsem tam přišel zhodil jsem ze sebe kimono a odhalil jediné mé memento na klan. Jednalo se o brnění, které děti z klanu používali ve válce. Tenkrát se člověk neptal na stáří a když jste uměli Nijutsu byl jste voják. Klan jich vlastnil destíky ovšem většina byla prodaná a tohle bylo jedno z mála co se zachovalo, to a otcovo.
Ani jedno jsem odmítal prodat, byť sem měl párkát chuť zhrábnout rychle prachy abych měl chvíli něco do žaludku. Dokonce jsem musel otcovo brnění schovat na místě, kde ho strýc nenajde jelikož i on se mě zeptal zda bych mu ho nesvěřil aby našel kupce... Lepší ho schovat než aby jej prodal za mojema zádama.
Tohle brnění bylo do fialova a na zádech mělo symbol víru, který asi představoval nějakou z klanu která se pod Senju připojila. Nevěděl jsem o koho nebo co vlastně šlo.
Byť se mi brnění líbilo a nejraději bych ho hrdě nosil pořád. Přitahovalo pozornost a tak jsem ho měl ukrytý pod kimonem.
Rozcvičil jsem se a poté jí řekl.
"Připravená?"

Bola to celkom prechádzka. Predsa len, aréna sa nachádzala v inej časti dediny než toto. Dokonca sme istý čas aj šľapali do schodov. Konoha bola prekvapivo veľká na to, že podobne ako ostatné dediny, vznikla len pred pár rokmi. No na jej obranu som musela uznať, že bola prvou. Keď zo seba zhodil Kimono, prezrela som si jeho brnenie. Sama som zo seba zhodila moje, ktoré som pohodila niekam stranou, no ak sa dalo, tak do trávy. Ja som na sebe žiadne cool brnenie nemala. Vlastne žiadne chrániče. Mohlo mu to prísť divné. Bola som predsa shinobi a ešte pred nedávnom bolo pomerne bežné, nosievať všelijaké rôznorodé brnenia a chrániče. "Yep." Odvetila som a sama som si katanu prevesila späť na chrbát. Rozkročila som sa a jednou rukou som chytila rúžku katany, no ešte som ju nevyťahovala. Druhú som mala natrčanú pred seba, ako keby som si merala vzdialenosť. "Chceš začať?" Spýtala som sa ho, no sama som bola pripravená vyraziť kupredu.

Sám sem katanu neměl. Doma jsem trénoval jen se dřevenou replikou jedné z nich pro chvíli kdy si nějakou koupím ale to bylo ještě roky daleko.
Teď jsem ji u sebe něměl a tak pokud by na mě s ní šla nejspíš bych se uchýlil ke kunaii či k úhybům
Tak či tak někdo začít musel a jelikož mi dala ústupek abych začal jen jsem kývl zhluboka jsem se nadechl, tak jak vždycky před soubojem a vešel jsem do bojového postavení.
Něco málo jsem vypozoroval a věci jako katana naznačovali tomu že ji nejspíš bude umět používat a tak by nebylo chytré se hnát dopředu.
Místo toho jsem začal na dálku.
Dvěma rychlíma skokama, a u toho skládání pečetí jsem si udržoval si vzdálenost. Šlo o jednoduchou logiku. Pokud jsme oba byli na velkou vzdálenost nikdo nebude ve výhodě. Pokud ona nebyla na dlouhou vzdálenost tím že k ní nepoběžím já budu ve výhodě.
A tak po čtyřech složených pečetích jsem vystřelil z úst vodní střelu. Nebyla nijak extra velká, mohl jsem ji ještě udělat dvakrát takovou, ale ubrala by na síle a na rychlosti což jsem teď nechtěl.
Tahle střela letěla jejím směrem.
Mohla vidět že to byla stejná technika kterou můj bráchanec použil proti Uchihovi.

Nerozbehla som sa za ním. Skôr som bola zvedavá, čo použije. Pre to som len stála pripravená na to, nejakým spôsobom reagovať, len som ešte nevedela na čo. Keď voči mne vyslal vodnú strelu, bola som celkom rada, že som sa priamo oproti nemu nerozbehla, inak by som to schytala. Takto som len uskočila do strany s takým prapodivným premetom, počas ktorého som sa voľnou rukou v podstate od zeme znova odrazila na nohy. No.. a vyrazila som priamo oproti nemu. Nemala som reálne spôsob, ako voči nemu bojovať na diaľku. Ak som ho teda nechcela ohadzovať shurikenmi. 
Vlastne presne to som aj spravila. Chcela som mu zabrániť v tom, aby použil techniku druhý krát a tak som z brašne vytiahla zo tri shurikeny, ktoré som po ňom voľnou rukou počas môjho behu hodila. Len aby som ho nechala zamestnaného, aby zas netvoril pečate.

Složil jsem rychlou pečeť a ucítil v nohou jak se mi tvoří Chakra.
To že běžela proti mě bylo jasný že se chtěla semnou utkat na blízko a to že ona něco takového pro mě znamenalo že já to rozhodně nechtěl.
Nebyl jsem beznadějný co se Taijutsu týká ale neměl jsem v úmyslu zjistit že v jejich učích nic jiného než to nebudu.
Shunshin mě dostal po přímce asi dalších 5 metrů doleva kde jsem čekal co přijde ale pro jistotu začal skládat pečetě abych použil Suiton znovu.
Dříve či později jí dojdou Shurikeny a když bych si udržel vzdálenost...

Bola to celkom hra na mačku a myš. Skôr než som stihla dobehnúť k nemu, v podstate sa prebleskol zas o päť metrov ďalej a ja som bola nútená k nemu otočil hlavu. Aby ma nejak neprekvapil alebo tak. No zastavila som a sama som zabodla katanu do zeme, po čom som zložila dve jednoduché pečate. V podstate zo zeme pomerne veľa klonov, ktorých ani netrebalo počítať. Bola to primitívna technika, no dúfala som, že sa mu pomocou nej stratím a on si nebude istý, kde vlastne som. Znova som do rúk prechytila katanu a tento krát som sa nerozbehla priamo na neho, ale spolu s ostatnými klonmi sme utekali v podstate tak nejak po jeho obvode, aby som sa mu z dohľadu stratila. Predsa len boli na nerozoznanie od originálu. Mali ešte aj katany.

Když jsem uviděl ty klony zalapal jsem po dechu. Bylo jich moc. Copak genin dokáže použít tolik klonů? Pro zkoušku jsem zkusil hodit kunai do jednoho z nich zda se rozplyne ve vodě či něco takového ale nic takového se nestalo.
Místo toho projektil jen proletěl skrze onen klon. Nebyli skuteční. Nejednalo se o skutečné tělo.
Měl jsem dvě možnosti, respektive mě pouze dvě možnosti napadli.
Utéct pryč s tím aby mě klonové následovali a zkusit něco jiného.
Složil jsem tři pečetě a stejně jako ona sem použil klonovou techniku, byť ta má byla o dost méně působivá.
Kolem mě se objevilo 5 klonů, čili pět cílů pro ni k zaútočení. Měla tedy šanci jedna ku pěti najít ten správný cíl.
Nevěděl jsem jak technika funguje, neměl jsem ani ponětí jestli má doměnka je správná ale nejspíš se ukrývá někde mezi nima a snaží se odvést moji pozornost k útoku. Nepotřeboval jste být Einstein na to aby jste na to přišel.
Já jsem však neměl rád šanci 1 ku pěti na tolik abych na ni postavil krk. Proto jsem složil další pečetě, stejně po mě jako opice opakovali i kloni jednalo se o Kawarimi.
Šance byla taková že ji dříve či později napadne se vrhnout na jediný "klon" bez stínu, značíc mě, musela by mě buď udeřit a i kdyby se přiblížila zezadu a pohrozila mi abych se vzdal, mohl bys techniku použít a vyměnit si pozici s něčím poblíž a tím zjistit kde je ona, neboli originál.