Cvičiště nad hlavou Hokageho

Bolo to.. skoré a dosť intenzívne ráno. Ostatne ako každý jeden deň. Jeden by si pomyslel, že byť budúcou hlavou Hyuuga klanu, to je to samý med. No ani by dotyčný nevedel, ako sa mýli. Všetko som mala naplánované od momentu, keď som otvorila oči, až po moment, keď som znova zaľahla do postele. Toto ráno nebolo výnimkou. Vstávala som piatou. Ako prvé ma čakala kúpeľ za doprovodu hneď štyroch ďalších detí klanu ktoré mi robili tak trocha poskokov. Po nej prišiel na čas ranný tréning, ktorý spočíval v ľahkých shinobi sparingoch, pomerne typických pre náš klan. Ešte pred raňajkami som sa teda musela pobiť s inými členmi klanu. Poradie zväčša šlo náhodne. No už nejaký čas som trénovala hlavne s pokročilejšími členmi klanu, keďže nemali príliš zmysel, aby som priam vytrieskala mojich rovestníkov, ktorý sa jednoducho na moju úroveň neťahali. Bolo to celkom ťažké, lebo aj toto boli veci, ktoré ma od nich len viac a viac oddiaľovali. 

Dnešok mal byť ale predsa len výnimočný. Mala som ísť predsa len von a započať moju kariéru, ako nový a plnohodnotný shinobi klanu Hyuuga, v Konohagakure no sato. To znamenalo voľnosť. Aj keď som to na sebe nedávala vedieť, moja radosť bola takmer hmatateľná. Obliekla som sa do svojho oblečenia a cez ramená som si ešte prevesila snehobiele kimono s čiernym lemom a znakom klanu Hyuuga, na jeho chrbte. Bola to tak trocha nutnosť, aj keď sama by som si tento spôsob obliekania na môj prvý deň s týmom nevybrala. 
No a tak som vyrazila. Netrvalo mi to dlho. Neponáhľala som sa, no kedže som vyrazila pomerne skoro, vedela som, že sa ponáhľať ani nemusím. Nakoniec som na cvičisko nad hlavou Kageho aj dorazila. Nevedela som, koho tu mám čakať. Na prvý pohľad tu ale nikto nebol. No, keďže mi neostávalo nič iné, tak som tam len ostala stáť. V podstate som mohla tak trocha pripomínať sochu. Trpezlivá som bola dosť. Trpezlivosť do mňa bola od mala vtĺkaná a učená. Aspoň som o tom chcela presvedčiť samú seba.

Inuzuka se trochu uklidnil a očividně začal přemýšlet nad tím co měl tenhle test znamenat a stejně podobně na tom byl zamyšlený i Shimura, ovšem u něj jeden nemohl vidět.
Na otázku Himanabi sice zvedla ruku ale byla jediná. Inuzuka se koukal stydlivě do země že nebyl v nečem napřed a Shimura? U něj se těžko dalo poznat zda byl myslí přítomen a proto se na něj Sensei tázavě podíval a aby se ujistil že skutečně ono lezení nezvládá načež Shimura jen zakroutil hlavou.
To bylo vše co Katsuo potřeboval. Změřil si je pohledem.

"Dobrá tedy. Jelikož jeden z vás je v tomhle směru napřed..." řekl a tak rychle že to nebylo téměř fyzicky možné, a přeci se tak stalo, se objevil Himanabi za zády. Jak se tu dostal? Vypadalo to skoro jako teleport a ve mžiku byl na jiném místě a přesto... Onen závan větru značil že se prostě jen tak rychle pohnul.
"Bude to právě ten člen od kterého dovednost získáte." řekl Katsuo a položil jí ruku na rameno.
Nikam však neodcházel. Očividně to byl ten typ člověka který rád dával úkoly a sledoval jak se s nimi lidé poperou.
Kdyby Hima mohla vidět, viděla by že se oči obou jejich parťáku upjali na ni, Inuzukovi to ještě chvílu teda trvalo jelikož se nejdříve s otevřenou pusou díval na senseie a až poté co řádně zatřásl s hlavou, se jeho oči s povytaženým obočím obrátili na Himu. O Shimurovi netřeba mluvit ... jeho výraz byl stále neměnný.

Katsuo nic dvakrát nepřidával k jejímu výkladu, jen sledoval jak si bude počínat.
Inuzuka se první hrnul do zkoušení a už od pohledu to byl ten "pokus omyl" typ.
Začal všechno dělat tak jak mu průběžně vysvětlovala a téměř do puntíku jí kopíroval. Měl už nějaké ty problémy s věcmi jako ninjutsu ale dělat sd chakrou mu nedělalo problém a tak ji dokázal dát do nohou ale jen určité množství a nedokázal odhadnout kolik na 100% a kolik bylo vhodné.
To se právě tvrdou silou snažil rozlousknout.
Shimura nadruhou stranu od jeho kolegy jen Pozoroval po celou dobu výkladu. Pak dokonce seděl ještě nějakou řádku minut. Nehnutě na zemi v promočené trávě.
Nejdřív se tímhle stylem koukal na Himu, skoro nemrkaje. Poté na strom na který chtěl vylézt. Když už to vypadalo že jen prokrastinuje zničeho nic vstal.. přešel ke stromu vylezl na strom jakobyto bylo něco úpůně přirozeného.
Jelikož Hima teď viděla i dozadu mohla si všimnout že v očích uchihy se na moment blízknul Sharingan. Pravděpodobně chtěl vidět chakru kterou oba vkládali do nohou.
I hima viděla že Inuzuka má v sobě zhruba stejně chakry jak ona, a o kopec víc než její kolega, ale jeho styl byl prostě přliš hrubý na to aby se chytnul.
Renzo na druhou stranu s tím málem co měl, a nebylo ho extra, dokázal pracovat s takovou noblesou která překvapila i ji. Měl ji však ... málo.

Katsuo zatleskal aby si vyvolal pozornost toho Inuzuky, který naneštěstí zrovna byl v lezení do vrchu a tak sebou trhnul a spadl na tvrdou zem...
Heeej! nadal nepřímo Katsuovi který si z toho nějak dvakrát velkou hlavu nedělal. Proč? Bylo lepší šetřit energii než se zaobýrat věcmi které stejně nezpravý a tak se raději zaměřil na věci které zpravit dovedl.
"Zdělej si boty." řekl mu prostě jeden trik který pomáhal na tenhle trénink a když na něj Inuzuka zíral se slovy "Cože?" Uchiha se rychle přesunul k tomu klučíkovi. Chytl ho za kotníky takže se Inuzuka ani nezmohl na nic jiného než na "Whaaah!" a zhodil mu boty dolů i s ponožkami se slovy.
Když mu však zdělával druhou botu, Inuzuka neodolal a snažil se chňapnout po prstenu který vysel jen kousek na dosah ruky. Když si toho pohybu však Katsuo rychle všiml jen ho ladným pohybem zápěstí otočil na druhou stranu. Hima viděla že se jeho ruka rozářila Chakrou a už tak chvíli svítila. Pravděpodobně používal nějakou techniku na zesílení svalů kterou používal i ke zvýšení své rychlosti.
"Měl by si více dbát na hygienu..." odpověděl skoro jakoby ignoroval jeho pokus, ovšem řekl to skoro tak suše že to bylo celkem ... vtipné. Boty přistáli na zem ve stejnou chvíli jako po kořínky vlasů růdý Inuzuka. Očividně se cítil trapně před pohledy svých spolužáků... I když Renzo spíše čuměl na jeho boty a ponožky než na něj... a le nakonec udělal co si Katsuo žádal.
"Cítíš část nohou která dopadá na zem? Soustřeď se na ni. Prakticky ti to sníží plochu kterou potřebuješ k lezení a budeš mít něco na co svoji chakru budeš moct soustředit." řekl Katsuo.

...

Trvalo další chvíli než se to Inuzukovi povedlo bos a další chvíli než to udělal i snima. Nakonec však celý tým onu věc zvládl a tak si vysloužil úsměv a ležérní poklonu od jejich mistra. Byl to vážně... divnej člověk a Hima nevěděla zda to všechno byl jen akt nebo to bylo doopravdy skutečné.
"Další věc na programu je poznej svého kolegu." řekl Katsuo, skákajíc od jedného úkolu k druhému jakoby snad někam spěchal.
"... a člověk nepozná toho druhého lépe než skrze souboj." řekl Uchiha a složil rychlou pečeť až se mu v rukách objevila tři bíle placky s čísly od 1-3. Které jim pak přidělil tím stylem že Renzo byl jedna, Hima 2 a Tsume 3.
"Značí to číslo které máte v pořadí... na druhé straně se po chvíli jak složím pečeť objeví číslo vašeho protivníka... Váš cíl bude uloupit jeho známku..." Všichni napjatě poslouchali a Inuzuka si hlasitě prolouskl klouby a usmál se. Věřil si na Renza a doufal že Himanabi nepadne jemu. Renzo s podivně nakloněnou hlavou sledoval právě Inuzuku a stejně tak i Himanabi.
"Začneme." řekl sensei a složil pečeť.
Ta se pevně soustředila na svoji známku, stejně tak jako Inuzuka ovšem Renzo... viděla če od něj vyrazil lehký proud chakry ve stejnou chvíli kdy vyrazil od senseie. Ovšem co měl plánu se dalo těžko poznat.
Čísla se objevila, zhruba pár vteřin tam byla a pochvíli byla fuč a jelikož placka svítila chakrou po celém povrchu, Hima nebyla schopná rozeznat co za čísla na sobě placky oponentů měli.
Inuzukova chakra vypadala jakoby pod vlivem Genjutsu ale stejně rychle jako tak vypadala byla pryč.
Inuzuka se podíval na svoji kartičku a viděl to číslo a na prázdno polkl. Himanabi se podívala na svoji kartu a viděla tam právě 3.
Inuzuka se postavil do bojové pozice hodil po sobě a psíkovi nějakou pilulku. Hima viděla že jejich těla začínala narůstat, psík dokonce přešel do oranžové barvy. Poté složil další pečeť a psík vypadal stejně jako jeho páneček. Jednalo se o techniku běžnou v Inuzuka klanu. Oba dva se poté rozěběhli proti Himanabi aby ukořistili její známku.
Renzo postával na místě a sledoval co se bude dít.

Obě dvě gatsugy se zarazili do země, udělali v ní jamku a rychle se v oblouku vraceli zpátky na Himanabi.
Inuzuka už od pohledu měl dosti chakry a výdrž mu rozhodně nechyběla. Narozdíl od jeho kolegy. Tak to pravděpodobně ještě nějakou chvíli vydrží.
Renzo naproti tomu si povzdechl... Nechtěl se zaobírat s hadem a navíc mu ještě ta Hyuuga řekla co má silného a co ne.
Z analizoval celou situaci a nakonec udělal jednoduchou věc.
Složil 4 pečetě a kolem něj se objevilo asi 100 klonů. Jednalo se o techniku typickou pro genjutsu uživatele když se dostane do úzkých. Věděl že Hyuuga ho bezproblémů pozná ovšem sázel na to že se dokáže ztratit hadovi.

Nevišlo to. Had šel přímo proti němu. Shimura rychle pochopil že had se musí spoléhat na jiné smysli a tak přešel na jiný způsob boje.
"Yare yare..." řekl Shimura vzadu a zvedl ruky proti hadovi. Nehodlal se tu s ním prát. Klony kolem zmizeli a tak se tenhle klučina ocitl najednou sám.
Rukou opatrně sjel ke známce tak aby to had dobře viděl že nepotřebuje žádný problém
"Tady to máš řekl a hodil po něm onu známku." dal si tu práci aby zněl kapitulovaně a poraženě.
"Můžeš jí to donest." řekl prostě Shimura a doufal že to hadovi stačí. Poté pomalými kroky začal kráčet směrem k senseivoi, otočený hadovi zády.
V co doufal bylo že si nevšimne toho že místo aby strhl svoji známku tak v tu chvíli na hada použil jednoduché genjutsu které zaměnilo známku za klacek. Kdyby se jednalo o skutečný souboj byl by to výbušný lístek ale nechtěl ho zabít.
Byl v těhle věcech docela dobrý. Jakmile by uviděl že had onu věc uchytí do úst a hadem by prošlo dostatečné množství chakry.

Kolize skutečně nastala a dva techniky do sebe ve vzduchu udeřili. Což mělo za příčinu že se tyhle projektily rozletěli na opačné světové strany a oba dva z techniky vylezli lehce potlučení.
Tsume vylezl z techniky jako první zatímco psík, který to měl z technikou poznatelně těžší zakolísal a padl na záda.
Očividně neměl vůli pokračovat dál.
Zatímco Inuzuka jen odflusl krev z prokouslé škraně a široce se usmál. Zajímavé bylo to, že většina Inuzuků z jeho klanu by teď s brekem utíkala k psíkovi ale on se jen pohledem ujistil že Goro stále dýchal a vytáhl z pouzdra na zádech katanu. Očividně to začal brát vážně.
Katanu však chytil do zubů místo do ruky, složil pečeť a opět se roztočil. Tentokrát však měl v plánu něco jiného a jen si přál aby byla Hyuuga tak hloupá a opět se technice pokusila uhnout.
Inuzuka se tedy znovu roztočil jako tornádo ovšem tentokráte se gatsuuga neformovala do špičky ale vypadala jakoby měla rychle točícíc se cirkulárku tam kde předtím byl hrot.

Shimura si povzdechl... Samozřejmě že si všiml toho hada jak se připlížil k němu ale hold se nedalo co dělat k uskočení. Omotal ho jak jen mohl. Shimura však věděl že teď nemá cenu nikam utíkat a bylo načase použít poslední zbytek chakry k tomu zkusit něco s tím udělat. Očividně to nebyl ten tip co se rád vzdával.
"Yare yare." příště si dal poznámku že tomu hadovi má dát místo klacku vážně ten výbušný lístek. Tak trochu přemýšlel zda se nemá odpálit s ním. You know... jen aby mu ukázal kdo je tady boss ale nakonec se spokojil s prostou aktivací jedné pečetě dříve než se had dostal k jeho rukoum.
Vypadalo to jakoby hada omotali neviditelné kovové provazi. Had ve mžiku znehybněl a Shimura se začal soukat z něj nohy ven jako ze spacáku... Oddechnul si když se mu to z vypětím všech sil povedlo a on poté jen hada nakopl tak silně jak jen to bylo možné, což v jeho podání moc silné nebylo.
Ovšem s hlubokým výdechováním si opřel ruky na kolena a utřel si pot z čela. Očividně ho to stálo zhruba stejně sil jako vylézt schody na monumenty.
"Time-Out." řekl poté unaveně a spadl na prdel. Očividně do té poslední techniky vložil co to šlo aby zajistil že had bude dole. Bohužel... Už neměl něco málo na to aby se udržel na nohách a tak se jen posadil.

Himanabi mohla vidět jak sensei začal skládat nějaké pečetě když viděl že se Inuzuka roztočil ve vzduchu s Katanou v zubech. Nechtěl mejt z Himanabi ementál a tak byl připravený Inuzuku chytit za kotník ve vzduchu a zastavit tak jeho rotaci... ovšem při pohledu na Himanabi počkal. Ona tam totiž jen stála a nevypadala pohledem jako někdo kdo by měl strach že jej technika zasáhne.
"Ohoho ...." bylo slyšet od inuzuky který se po asi půl minutě snažení narazil odrazil od Kaitenu a spadl pochroumaný o kus dál. Možná by tu techniku vydržel ještě nějakou chvíli ale nechtěl riskovat že se zraní nebo že zraní ju.
Rozcuchal si vlasy rukou a na obličeji se mu rozlil široký úsměv. Očividně jí nic nevyčítal a jen zasadil katanu
"No myslím že si víc nedokážeme. Já přes to bez péska neprojdu." řekl Inuzuka kapitulovaně a hodil po ní svou známku a poté konečně došel ke Gorovi, kterého něžně pohladil po hlavě a umístil ho na svou hlavu aby si odpočal. Pravděpodobně by bez to neprošel ani s "péskem" ale ... kdo ví?

Katsuo poté přišel na řadu, dvakrát jim zatleskal odkašlal si aby si zajistil pozornosost a připravil na délší monolog.
"Skvělá práce všichni. Pár bodů ještě chci projít."
"Tsume... Dobrá práce v Taijutsu i ten nápad s Katanou byl dobrý, jen nebezpečný. Uvědom si že tvé akce můžou mít následky..." řekl což donutilo mladíka k zamyšlení. Inuzuka skutečně byl někdy příliš zbrklý.
"Renzo. Skvělá práce a rychlá dedkuce k tomu aby si poslal tvého nepřítele na tvůj cíl. Bravo. Nebýt toho že by tvůj nepřítel měl Byakugan kdo ví...? Ovšem je třeba zapracovat na výdrži..." řekl s úsměvem na Renza který jen z leže zvedl palec k obloze aby ukázal že slyšel.
Inuzuka ... který si uvědomil co že se to vlastně stalo se nejdříve nechápavě podíval na Himanabi s výrazem "tys to věděla?!" a poté zakřičel.
"HEJ! Takže já sem mohl vzít celou dobu jeho známku a měl bych po boji?!" zeptal se naštvaný na Senseie, ovšem všem bylo jasný že měl být spíše naštvaný na sebe, že si toho nevšiml.
Katsuo však jeho argumenty a výbuch ignoroval a přešel na posledního člena týmu.
"Himanabi, vidím že složky nelhali. Dobrá práce. Pokud bych ti měl jen něco vytknout je to, že se do určitých věcí hrneš po hlavě a seš si příliš jistá svými dovednostmi. Vždycky mysli na nejhorší." řekl Katsuo a tím uzavřel jeho monolog.
"Pro dnešek to bude vše. Zítra stejná doba, stejné místo." řekl a v obláčku kouře zmizel pryč.
Když už byl pryč možná by nebylo špatné probrat onen úkol co jim zadal?

Inuzuka byl první který vyskočil na nohy, vlastně tedy jediný jelikož Renzo stále ležel na zádech a oddechoval, a příběhl za Himanabi.
"Co ten prsten hm?" zeptal se a v očích mu doslova tancovali hvězdičky a byl nabuzený ho co nejrychleji ukrást ať to stálo co to stálo.
"Nechcete si jít sednout někam? Na jídlo či něco? Můžem se u toho pobavit ohledně tého prstenu! Vymyslet nějaký plán?" řekl. Bylo docela jasné že každý tým potřebuje nějaké to lepidlo. Někdy bylo potřeba onoho ukecaného chlápíka když všichni ostatní byli "mlčenlivý bob."
"Co říkáš Renzo?" zakřičel Inuzuka a pohnul pohledem od Himanabi k Renzovi.
Renzo stále ležmo zvedl palec vzhůru k obloze aby naznačil že souhlasí.
Inuzuka se poté ještě otočil k Himanabi a s úsměvem na rtech, tázavě pozvedl obočí.

+150 Points